Na sklonku dne, předtím, než jsem měla nastoupit do vlaku, jsem se zadívala vzhůru, a spatřila dvě karty v jedné, rozprostřené na světle modrém podkladě.
Šedá a bílá. Doplňovaly se stejně jako já. Jako moje světlá stránka, kterou vidí všichni kolem - a ta temná, rostoucí ve tmě a vycházející na povrch vždy, když už nejde zadržet ve vnitřní truhle.
Ty dvě spojené karty byly nádherné. Měly v sobě naději, nesmrtelnost, smutek i zášť. V ten okamžik, kdy se spustil nezastavitelný vztek oblohy, a hromy se po týdnech přihlásily o slovo, mě napadlo, zda jsem krásná i já. Ne pouze ta světlá stránka, ale spojení obou.
Možná ano.
Možná ne.
Možná jsem jen blázen toužící po troše naděje v zamračený deštivý den.
Možná chci jen prostě spatřit naději, že zvládnu přežít dost dlouho na to, abych přišla na to, jak žít.
-t.g.
ČTEŠ
ALBATROSŮV PÁD
DiversosOdlišnost. Osamělost. Láska. Přátelství. Hloubka člověka. Pravda. Svoboda. Dívka, která vypráví tento příběh, je spoustou věcí. Držitelkou nespočtu tajemství, toužebnou cestovatelkou milující moře, čaj a knihy, nebo také nadějnou osobou, která se v...
