Just A Normal Day [Neko Yaoi] (Dokončeno)

část devátá

     Ok, tak cvičitel se bude jmenovat Daiki. 🙂

Pohled Daikiho
Pohled Mizashiho

     Ale ale. Koťátko nám před dvěmi hodinami usnulo, takže je čas jej vzbudit. Někdo by řekl, že nemám srdce a že bych měl být na neka o něco milejší. A zde začíná ten problém. Je to má práce a mou prací není být na ta neka milý. Mou prací je ta neka dobře vycvičit. A já svou práci splním, ať už se to někomu líbí nebo ne. Proto jsem hvízdnul píšťalkou, načež on vystřelil do pozoru. "Je čas tréninku."

     Když se ozvalo zahvízdání, myslel jsem, že dostanu infarkt. Ihned mi začal dávat povely stylu sedni, lehni, ... Co jsem nějaký pes?! Když jsem ze začátku nereagoval, tak okamžitě přišla rána elektrickým proudem. Začal jsem proto spolupracovat, avšak jakmile jsem jakš takš zvládal plnit úkoly, tak přišly poněkud ostřejší povely.

     Začal jsem mu dávat povely ve stylu polib mě, zatancuj, ... Šlo na něm vidět, že nesouhlasí, ovšem pár ran jej dokázalo probrat. Po skončení dnešního tréninku jsem mu oznámil poněkud šokující věc. Šlo docela dost slyšet, jak mu kručí v břiše ,a proto jsem se rozhodl mu dát lekci. "Dnes najíst nedostaneš, úkoly co ti zadávám musíš plnit automaticky. Až vše budeš dělat IHNED, tak dostaneš najíst."

     Tak proto jsme vyrazili bez snídaně. Reálně, pokud bych neměřil tak 160 cm a on tak 2 metry, tak bych ho teď asi zabil. Sice teď mám hlad, ale až usne, tak nebude moct hlídat ledničku... Vskutku úžasný plán.

...

Guess, who's back,
guess, who's back...
Ok, konečně další kapitola, jste šťastní? Doufám, že ano...