Just A Normal Day [Neko Yaoi] (Dokončeno)

část 34.

Pohled Mizashiho
Pohled Daikiho

     Jsem tu již cca pátý den a ještě se mi nevzbudil. Sestřičky mě vždy vyhání jít spát domů a doktoři tvrdí, že si toho hodně prodělal, tak se jenom tak neprobudí. Na to jim samozřejmě kašlu, protože chci být u toho, jak se probere. Nevím sice, jak bych mu vysvětlil, proč ho držím za ruku, brečím a mumlám něco ve smyslu, že to bude všechno dobré a každou chvílí se probudí a ani nevím, jestli mě třeba slyší a nějak to funguje, ale aspoň to mě uklidňuje.

     Cítím, jak mě někdo drží za ruku. Cítím taky, jak mi něco mokrého smáčí asi tričko. Taktéž slyším ten hlas, který je mi povědomí, ale nemůžu si absolutně vzpomenout odkud. Rád bych otevřel oči nebo alespoň opětoval stisk ruky, ale nejde to. Ale je to stejně divné, hlas mého pána to není, navíc by ani nic takového nedělal, ale přesto mi ten hlas připadá povědomý. Nikoho jiného ani neznám, jak svého pána a i tak mi přijde, že bych ten hlas měl poznat kdekoliv, ale prostě si nemůžu vybavit, komu vlastně patří. Myslím však, že na přemýšlení o tomhle budu mít dost času.

     Opět mě dnes vyhnala sestřička jako každý den, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jit domů. Doma jsem se pouze osprchoval a pak padl zcela vyčerpaný do postele. Zdál se mi hnusný sen. Zdálo se mi, jak Kazuki bodá mého kocourka a já jsem nucen tomu jen přihlížet. Vždy se na mě u toho podíval a řekl, že je to moje chyba, protože jsem ho nechal doma samotnýho. Když se mi ten sen zdál už po páté, tak jsem si řekl, že prostě znova neusnu, a tak jsem na konec skončil nacamraný pod stolem s flaškou vodky.

     Ráno jsem se probudil někde mezi kuchyní a obývákem na zemi. Když jsem se zvednul, tak mi zapraskala záda a já zaskuhral jako nějaký stařík. S bolestí hlavy a mírnou nevolností došel na záchod, kde jsem vyklopil svůj bídný obsah žaludku. Ano hádáte správně. Za ten necelý týden jsem ještě nejedl. Prostě na to nebyl čas. Vyšel jsem ze záchodu a šel se do kuchyně alespoň napít vody. Podíval jsem se na hodiny a vyprsknul veškerou vodu, co jsem měl v ústech. Hodiny ukazovaly 14:52. Rychle jsem se vydal do ložnice, kde jsem se převlékl. Pak jsem rychle došel do květinářství, kde se se mnou pokoušela prodavačka flirtovat. Samozřejmě jsem ji rychle a celkem i dost hnusně odbyl a pak se i s kytkou vydal do nemocnice. Chudák holka, chodím tam každý den a ona si myslela, že kvůli ní. Došel jsem klasicky do jeho pokoje a tam vyměnil včerejší kytku ve váze za dnešní. Následně jsem dělal svůj klasický rituál a to takový, že jsem si sednul, chytnul jeho ruku do svých a opřel si o něj čelo a brečel. Nějakým záhadným způsobem se mi povedlo usnout.

...

     "A kdo nemá er, není Revolver..." Sry, ale miluju ten song. Jinak, Mizashi žije, teď jen počkat, jak dlouho ho má chorá mysl udrží na živu. Plus bych chtěl přidat postavu psychologa a opět nedokážu vymyslet jméno (pls help me).