Just A Normal Day [Neko Yaoi] (Dokončeno)

část desátá

Pohled Daikiho
Pohled Mizashiho

V noci toho dne jsem nemohl usnout. Měl jsem šílený hlad. Když jsem neko a snědl bych člověka, byl bych kanibal nebo ne? Samé takové otázky se mi honily hlavou. Počkal jsem, až usne a pak jsem se začal potichu plížit až do kuchyně. Pomalu jsem skrz ní prošel až jsem došel k mé jediné záchraně v tuto chvíli, jenže na ní byl zámek. To mi snad dělá naschvál. (Ne asi, zamkl to omylem) Potichu jsem zaúpěl a rozhodl se hledat v tomhle paláci nějakou spižírnu. Hledal jsem ji asi hodinu, ale nenašel jsem ji. Jen tak pro zajímavost, věděli jste, že tu jsou dva záchody a tři koupelny? Já taky ne. Byl jsem naštvaný jak nikdy dřív. Přísahám, že jestli tu nenajdu alespoň jablko nebo mrkev, tak mu nachčiju do oka. To už jsem však jen cítil šílenou bolest a padnul jsem omráčený se smrtelným řevem na zem.

Tak jsem se vzbudil, protože jsem měl žízeň a ten neko nikde. Rozhodl jsem se ho proto co nejrychleji najít a pro jistotu jsem si s sebou vzal ovladač od jeho obojku. Našel jsem ho v chodbě, jak se vzteky třese a rozhlíží se kolem sebe. Asi nečekal, že dám na ledničku zámek. No holt, není to první neko, kterého trénuji a z chyb minulých jsem se již poučil. Nastavil jsem na ovladači šok na nejvyšší stupeň a zapl to. On jen zařval a sesypal se k zemi. Kdo by kdy řekl, že ho to omráčí...

...

Máme zde dnes Mizashiho malé noční dobrodružství...
Btw už jste slyšeli od kapely Avatar song Silence in the Age of Apes? Pokud ne, tak silně doporučuji.