Just A Normal Day [Neko Yaoi] (Dokončeno)

Výslech?

Můj pohled
Pohled ostatních/pohled ostatních

(Holt tu budou nejspíš po dvou, tak ať v tom není zmatek)

      "Ať se dostaví Takero a Raiki!" Výborně, již přicházejí. Pokud vám nedošel můj plán, o čemž velmi pochybuji, tak vám ho velmi rychle vysvětlím. Vždy si sem někoho pozvu a začnu mu/jim pokládat různé otázky. Musí odpovědět, jinak budu odpovídat já. Přeci jenom, já jsem vládce tohoto světa a já ovládám, co se stane. "Posaďte se."

"Začneme zlehka, jak se jmenujete?"
"Já jsem Raiki."
"A já Takeru, vy si snad nepamatujete mé jméno?"
"Promiň, zapomněl jsem. Nuže nyní další otázka, tentokrát pouze na tebe." Koukám se při tom na Takera. "Proč jsi ze začátku pomáhal svému bratrovi?"
"Bál jsem se ho, je to maniak!"
"Proč si to myslíš?"
"Změnil se. Dříve jsme byli nerozlučná dvojka, avšak to se tehdy změnilo. Odjakživa se snažil být jiný, takový nepřehlédnutelný. Možná i proto si ho tehdy vybrali. Čekal na mě před školou jako každý jiný den. Už z dálky na mě mával, ale než jsem k němu stihl dojít, přijela k němu dodávka a prostě ho sebrali. Tehdy jsem si zapamatovat poznávací značku a Kazuki byl do týdne doma, ale šlo vidět, že se změnil. Oni ho změnili. Dodnes nevím, co mu udělali, ale pokaždé, když jsem se ho na to zeptal, mi akorát vyčetl, že je to moje chyba a zmlátil mě. Dokud byli s námi rodiče mi však nic víc neudělal. Jenomže jednoho dne naší matku srazilo auto a později v nemocnici na následky zemřela. Otec se z toho zhroutil a oběsil se. Na bratra přešla firma po otci a taktéž se stal mým opatrovníkem. Bez rodičů ovšem neměl žádné zábrany a jeho tresty byly čím dál horší. Před okolním světem se přetvařoval a lidi mi mého bratra záviděli. Nic však nevěděli. Doma se změnil v naprosté monstrum. Jednou mě i pohřbil na pár hodin za živa, jindy jsem byl na celé dny zavřeny v místnosti bez přístupu světla. Párkrát mě i znásilnil. Pak jsem ho ovšem přestal bavit, a tak mě 'propustil' a místo mě si našel nějakou neko holku. Po cca měsíci se radši zabila. Po té aukci se mi opět ozval. Vyhrožoval mi, že pokud nesplním jeho příkazy, tak se bude opakovat to, co mi dělal. Pochopte, nechtěl jsem to znova zažít."
Ke konci mu již nezastavitelně tekly vodopády slz z očí. Chápu, asi jsem zde tlačil trochu moc na pilu. "V pořádku, promiň, že jsem tě tomu vystavil. Nyní však další otázka. Proč tu sedíte zrovna vy dva?"
"Chopím se odpovědi. Jak jistě velmi dobře víte, jsem psycholog. Jednou si mě najal zde Takeru a nějak se mi povedlo ho postavit na nohy. Zažádal o chod firmy, protože jeho bratr je šílený a navíc kriminálník. Firmu po něm převzal a chtěl to se mnou patřičně oslavit. Tak trochu jsme se opili a nakonec se spolu vyspali. Já vím, zní to pěkně debilně vzhledem k tomu, že jsem skrýval svou homofóbii. Však to už víte."
"Ano vím, přece jenom jsem tě vytvořil podle sebe z doby před dvěma lety." Kurnik nemuseli by na mě koukat tak překvapeně, člověk se časem mění. "To však teď není důležité, pokračuj."
"Ano, samozřejmě. Chvíli jsem si to nechtěl připustit, ale nakonec se nám to rozleželo v hlavě a dali jsme se dohromady. Nakonec jsme se před měsícem vzali. I tohle je vytvořeno podle vás?"
"Ne není." Forever alone 😪. "Nicméně teď trochu peprnější otázka. Kdo je z vás dvou při sexu dominantní? Hádám, že některé lidi by to zajímalo."
"Není to trochu moc osobní?"
"Ano je. Mám snad odpovědět za vás?"
"Ne, v pohodě, jen mi je trapné o tom mluvit."
"Já jsem ten dominantní."
"Vidím, že nechodíš okolo horké kaše. Dobrá, to je vše, můžete odejít."

     Oba dva odešli, koho tu máme dál? Ach no jasně, skoro jsem zapomněl na Hashira a Natsu. Dobrá tedy. "Další." Na ty dva jsem celkem zvědavý, celou dobu jsem se jim nevěnoval, tudíž měli ve svém životě volnou ruku. Přišli sem ruku v ruce. Tím se mi potvrdilo, že jak jsem tu původně načrtl, tak oni to dokreslili. Myslel jsem si to. "Poraďte se vy dva."

"Ehm, tři."
"Ehm, cože? No to nám pak pokládáte, teď začneme zlehka. Jak se jmenujete?"
"Jmenuji se Natsu."
"Já jsem Hashiro."
"Tak a teď povídejte, co se dělo, když jsme si vás nevšímali."
"Tak už předtím jsme spolu chodili, a tak... No od té doby, co se to stalo Mizashimu už uplynulo pět let. Mezitím jsme se dali oficiálně dohromady a pak se i vzali. Všechno bylo krásné a zalité sluncem a jediný problém bylo, komu půjde Mizashi za svědka. No a rok se s rokem sešel a budeme mít dítě."
"Gratuluju. To by asi bylo vše, můžete klidně odejít. Do vašich životů již nehodlám zasahovat, tak ať se vám daří i na dále."
"Díky a jsem rád, že jsi na nás nezapomněl."
Hah, kdyby jen věděl. Ok, tak už zbývá poslední člověk. "Další." Vešel dovnitř, ve tváři napsaný nečitelný výraz. "Posaď se, Kazuki." Splnil můj příkaz. Už se těším na jeho vyprávění. Mohl by o tom být klidně samostatný příběh. Uvidíme...

...

     Tak tady je něco o ostatních postavách, co se v příběhu objevili. Napište mi, jestli byste chtěli samostatný příběh o Kazukim, nebo mám jeho 'příběh' vecpat do další kapitoly. Tohle bude ode mě zatím vše, někdy příště čau.

Vám jebe? To kde se vás tolik nabralo? Díky moc (radoval jsem se už za 100 přečtení a 10 votes).