Just A Normal Day [Neko Yaoi] (Dokončeno)

část patnáctá

Pohled Daikiho
Pohled Mizashiho

     Strávili jsme spolu celkem příjemný čas v kuchyni. Já po delší době opět spokojeně vařil a on byl na mě snad poprvé za celou dobu milý. Dokonce jsme povídali vtipy a ON SE ZASMÁL. Navíc jsem se něco o něm dozvěděl. Prý se jmenuje Daiki, příjmení mi neřekl, ale mám ho stále oslovovat 'pane'. Až do svých dvaceti bydlel u otce, jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo pět. Po svém otci převzal 'řemeslo' cvičení nek (nevím, jak se to skloňuje 😅). Nevím, proč mi tohle všechno říkal, ale ke konci se tvářil trochu smutně. Možná to bude znít divně, ale i přesto co všechno mi udělal nebo jak jsem mu sliboval smrt, tak nechci, aby byl smutný. Možná jsem fakt divný, ale mám ho svým způsobem rád. Jak že se to jmenuje, Stockholmský syndrom? Asi jsem blázen jen. Nevím, jak to má on, ale asi jsem pro něj pouze další zboží k vylepšení a následnému prodeji. Přál bych si, aby mě měl Daiki alespoň trochu rád.

     Nevím, co to do mě vjelo. Chtěl jsem ho pouze naučit pár receptů a ne se mu tam svěřovat. Tohle bude docela dost velký problém, protože mě již nadále nebude respektovat. To však není ten jediný důvod, já bych si ho už dokázal srovnat do latě. Problém je v tom, že mu nechci ublížit. Pokud budu pokračovat podle plánu, tak mu ublížím více, než kdyby se to nestalo. Sakra a to mi to s ním tak pěkně šlo! Je mi jasné, že ho chce jeho rodina po výcviku odkoupit, proto bych to měl pro jeho dobro dokončit co nejrychleji. Měl bych to dokončit dříve, než se to ještě více posere. Proto taky mířím do ložnice za Mizashim. Promiň Mizashi.

...

     Já vím, jsem hajzl, proto to tu dnes utnu. Co myslíte, že Mizashiho čeká? Dnes bych pro vás měl jako tip na muziku: Helloween - Tale, that wasn't right. Doufám, že se kapitola líbila a zase někdy příště.