The house of hoes /book for my friends, please ignore/

Příchod rodičů

Život je krásný když žiješ se svými přáteli, jenže není to taková sranda když přijdou rodiče...

"Martine! Spodky na gauči!" zařvala Haňa která vytírala podlahu. "Hej Majkle! Nezapomeň na tvoje zkažené jídlo v poličce s knihama!" ozval se z druhého patra Adík. "Nevíte kde je ta věc na prach?" Zakřičela přes celý dům Monika. "Pod mojí postelí! Čekej chvilku," odpověděla Aňa z jejího pokoje kde uklízela. "Za 15 minut přijedou!" ozval se Kryštof z kuchyně kde umýval nádobí.

 "Jak že se řekne vietnamsky 'Jak se máte?'" zeptal se Majkl který přiběhl za Haňou. "Zeptej se normálně česky," zakoulela Haňa a vrazila mu do ruky mop. "Teď vytři druhý patro" přikázala a Majkl jen vydal zvuk nečlověka. "Hej, mám už hotový pokoj," řekla Anička která přiběhla dolů. 

"Mám takovej pocit že jsme něco zapomněli..." řekl Martin. "OBČERSTVENÍ!" zakřičel Adík. "Stihl jsem jenom udělat cookies. Dělal jsem je včera," řekl Kryštof a vařečkou ukázal na Moniku. "Tys mi nepomohla," řekl zklamaně a zadíval se smutně na Aničku. "Ani ty jsi mi nepomohla," zavzlykal a pleskl vařečkou o zem, ale omylem trefil Adíkovu nohu.

"AAAAAAAAAAA CHCÍPNU!" začal se předvádět Adík. "Nechte ho bejt," řekl Majkl a vešel do kuchyně. "Uděláme jednohubky rychlý?" zeptal se Martin. "Budeme muset," řekla Anička.

A tak začali tvořit. Měli jen 10 minut. Haňa a Majkl mezitím ujídali pomalu nepovedený kousky a Martin připravoval nějaký čaj který z poloviny vylil. Adík furt ležel na zemi, ale nikoho stejně nezajímal. "Potřebujeme ještě něco?" zeptala se Monika a koukla se na stůl v obývacím pokoji, který byl zaplněný občerstvením. "Ne to asi stačí," řekl Kryštof spokojeně. 

*DING DONG*

Ozval se zvonek celým domem. "Jsem jediná, nebo jsem nervózní AS FUCK," řekla Haňa a civěla na dveře. "Nejsi sama," řekl Adík furt na zemi. "Otevřu dveře," řekla Anička a šla pomalu otevřít dveře. "Dobrý den rodiče," řekla Anička a usmála se na všechny rodiče. "Ahhh moje dcera! Jak moc jsi vyrostla!" řekla vietnamsky Aničky mamka a objemula ji pevně. "Dobrý den!" pozdravili kluci česky.

"Dobrý den! Vítejte" pozdravila všechny Monika a Haňa. Všechny rodiče si sundali boty a každý obejmul jejich potomky. "Mami uškrtíš mě," zasmála se Haňa a obejmula svojí mamku. Moniky táta zase zatáhl její tvářičky a zasmál se. "Nedělej to! Jen ji roztáhneš obličej," okřikla ho Moniky mamka.

"No míšo! Jak jsi nám vyrostl," pohladil Majkla jeho táta. "Jsme na tebe pyšný," řekla jeho mamka a málem ho uškrtila. "Adame proč ležíš na zemi," zeptala se starostlivě jeho mamka. "Kryštof mě málem zabil," zastěžoval si. "To není pravda! Jen si stál na debilním místě" řekl Kryštof kterýho jeho rodiče hladili po vlasech. "Pozor na jazyk. Jsou tu rodiče," okřikl je Martin s jeho rodičema po jeho boku.

Po sladkém přivítání se šli rodiče kounout jak drží jejich barák pohromadě. "Hej lidi..." zašeptal Adík. "No?" zeptali se ostatní jeho spolubydlící. "Tak trochu jsem si zapomněl uklidit v pokoji..." zachechtal. "DĚLÁŠ SI PRDEL?!" vykřikla Anna. "Pozor na jazyk," řekl Martin a pleskl ji přes hlavu. "Zabil si nás. Odpykáš si to..." řekl vražedně Majkl. 

"Máte to tu hezký!" okomentovala Martinova mamka. "Ještě jsme neviděli Adamův pokoj," řekl Aničky táta. Jak naspeedovanej křeček doběhl Martin před Adíkův pokoj. "Co takhle si sednout a dát si občerstvení?" zeptal se nervózně. Pot zachvilku z něj tekl jak vodopád, protože se rodiče všech jeho spolubydlících. Najednou se usmála Moniky mamka a řekla: "Dobře!"

Skoro všichni potomci si otřeli jejich čelo a usadili se v obývací místnosti. Různě si povídali a vtipkovali. "Ještě si vzpomínám jak se Martin počůral na kolotoči jako by to bylo včera. Tak rychle rostete" řekla Martina mamka a utřela si slzu. "Mami!" vykřikl Martin a začervenal se.

"Ah, to mi přináší vzpomínky na Kryštofa, který jako malý pozvracel zem a snažil se to utřít jeho tričkem," řekla Kryštofova mamka a zasmála se. A tak to začalo. Rodiče vyprávěli trapné zážitky svých dětí. "Ty ses pochcal?" řekla se smíchem Anička. "Každý se někdy pochčil inteligente," žduchla do ni trochu Monika. Ale i to stačilo aby Anička hodila držku ze židle. 

Celý den šel krásně a byl čas rozloučení. To prošlo se slzami a úsměvy. "Mějte se!" řekla Haňa a zavřela dveře. Zničeho nic čapla banán a mrskla to po Adíkovi. "MÁLEM JSI NÁS ZABIL!" vykřikla. "Proč po mně furt házíte věci?" řekl smutně. "Protože je to sranda," odpověděl Martin a zasmál se. Anička čapla bačkoru a hodila to po Martinovi. Ten tu bačkoru ale odpinkl jeho rukou a fláklo to Majkla.

Jeho rage se zvýšil a hodil po Aničce buchtu která ležela na stole. Její reflexy ji přišli užitečné, proto se sklonila a buchta se rozmajzla na Moniky tričku. "HAJZLEEEE" zařvala a hodila po něm vejce. A tak začala válka. Všude bordel a skvrny. 

*DING DONG*

Ozvalo se. Kryštof se zvedl a dokulhal ke dveřím které bez váhání otevřel. "Neotevírej-" nedořekl Adík a dveře byly už otevřené. "Zapomněli jsem si tu klíč-" zasekla se Haňi mamka.

Ten den málem chcípli rukama jejich vlastních rodičů.