The house of hoes /book for my friends, please ignore/

ShOpPinG

Jako každý druhý člověk, musí i tihle dementi nakupovat domácí potřeby a potraviny aby mohli žít normální život. A ten den právě nastal. Den kdy měli jít nakoupit věci. 

Kryštof, celý hladový a unuděný se vydal do lednice s tím že vyhrabe nějaký jídlo. Jenže šok ho dostal když zjistil že v lednici nic není. Jen zkažené jogurty a zelenina. Rychle se podíval do šuplíku se sladkostmi a cereáliemi. Nic. "Neříkej že došlo jídlo..." zamumlal si pro sebe.

Mezitím ve svým pokoji, Monika papala svoje cereálie a koukala na anime. Majkl hrál videohry a *SIIPPPP* svoje mlíčko. Haňa papala její onigiri a mezitím dělala něco na počítači. Martin a Adík chcípali u Adíka v pokoji protože si hráli s kuličkami. Martin trefil Adíka do oka a Adík trefil Martina do koulí.

"Hej lidi," zařval Kryštof. "Co?" vykoukla Anna z jejího pokoje. "Došlo jídlo," řekl. Anna chvíli civěla a potom zařvala. "Došlo jídlo!" ozvalo se celým domem. O pár sekund později byly slyšet hlasité kroky. Tři sekundy a vyvalili se na chodbu všichni. "Jak to myslíš že došlo jídlo," zíral se zlomeným srdcem Majkl. "Prostě došlo jídlo." řekl Kryštof a hodil sebou na gauč. 

"Vy víte co to znamená, že?" otočila se na všechny Haňa. Všichni to věděli až moc dobře. "Čas nakupovat," povzdechl si Martin.

"Neber to. Je to k ničemu," řekla Anička která s sebou táhla jeden vozík. Mezitím se snažil nějak Majkl potají dostat čokoládový dort do toho vozíku. "Ale on je dobrej. Věř mi, ochutnáš a budeš na něm ujíždět jak na drogách," poprosil. "Ne znamená ne," řekla Anička a hodila do košíku instantní nudle. 

Ve vedlejší ulici s regály byl Martin s Adíkem. "Proč nechtějí aby jsme nakupovali my dva spolu?" zeptal se Martin. "Nevím mě se neptej," řekl Adam a koukal se okolo. "Adíkuuuuuu čuuuuum," řekl Martin a zatáhl Adíka za rukáv. "Co je co je." otočil se rychle. "Křečci," zamumlal Martin.

Před nimi byli čokoládový křečci postavený na regálu. "Koupíme to?" zeptal se potichu Adík. "Rovnou dvě krabice." řekl Martin a čapl dvě krabice čokoládových křečků. "Všichni nás zabijou víš o tom," promluvil po chvíli Martin. "To je na tom to nejzábavnější," zařehtal Adík.

U mrazáků a lednic stála Haňa s Kryštofem a Monikou. "Hovězí nebo slepičí?" držela v rukou Haňa zamyšlěně. "Podle mě je lepší slepičí," řekl Kryštof a ukázal na dané maso. "Myslíš?" zamumlala Haňa a koukla se pořádně. Monika už chtěla domu, proto čapla obojí a flákla s tím do košíku. "Bereme obojí," řekla a vydala se zase pryč.

"Majkle, říkám že ne," odsekla Anna asi už po desátý. Majkl prosil a prosil jenže mu to bylo hovno platné. "Co tady děláte?" přihupskala Monika. "Odtáhni tohodle skřeta někam s tím dortem," poprosila Anička. "Dort? DORT?" začala jásat Monika. "nEeeEEe" vydechla Anna. Majkl a Monika začali dělat nějaký rituál okolo toho dortu. "Nenormální toto," 

"Hej Martine," zavolal Adík Martina. "Co?" otočil se na něj. "Víš že jseš... " řekl a vytáhl štětku. Martin ani nevypadal nějak ublíženě. Spíš naopak. "Káááámo, to vypadá jako já! Kupujeme."

Čas placení bylo vždycky nejhorší. Vždycky museli toho utratit strašně hodně protože nějací dementi furt kupují kraviny. Když přijeli domu, rozložili to všechno na stůl a začali rovnat různé potraviny a další věci do poliček. "Proč tu je štětka?" zeptal se Kryštof. Martin od něj rychle vzal a začal tu stětku hladit. "To je moje," zasyčel. "Okay... chill," zasmála se Haňa.

"Proč tu jsou dvě krabice čokoládových křečků?" zeptala se tentokrát Anička zkoumala krabice. Adam tak jako Martin rychle čapl ty krabice a zasyčel. "Jsou divný," řekla Monika. "To jsme všichni," žďuchl do ní Majkl.

Všichni zírali na to postižené duo když v tom promluvila Haňa. "Příště je nechme doma," 

"Souhlas" "Jo dobrý nápad," "Zahrabeme je"