Na Minulost se nazapomíná (Vitaa & Dejzr) [Dokončeno]

#15 Díky brácho

Pohled Dejzra:
Přijeli jsme do nemocnice a vyrazili společně se záchranáři a vitou na pokoj, ale když jsme k pokoji došli nechtěli nás pustit dovnitř. Posadili jsme se do čekárny a nevěděli co bude dál. ,,Musím si odskočit'' řekl jsem a rozběhl se k záchodům. Zavřel jsem se do poslední kabinky a spytoval jsem svědomí kdybychom bývali počkali na zelenou tak by se to nestalo tahle věta mě přivedla k myšence že za to všechno můžu já a to mě rozbrečelo. Nevnímal jsem že někdo otevřel dveře od koupelny a že vešel dovnitř až jsem nakonec uslyšel bouchání na dveře od mojí kabinky.

(D-Dejzr,M-Mattem)
D-Obsazeno
M-Dejzre to sem já pusť mě dovnitř

Utřel jsem slzy, zvedl se ze země a otevřel dveře. Ani jsem je nestihl pořádně otevřít a už jsem se ocitl v Mattemově objetí. Objetí sem mu oplatil ale trochu sem nechápal.

M-Dejre ty za to nemůžeš
D-Ale jo můžu
M-Ne to já sem vás pobídl ať to přejdem
D-Ale já jsem ti měl říct jak moc blbej nápad to je a že bychom měli raději počkat
M-Asi za to můžem tak trochu oba
D-Hmm...

Chvíli bylo ticho ale pak jsem se ozval já...

D-Díky brácho
M-Za co ?
D-Za to že jsi tu pro mě
M-Od toho jsme přátelé
M-Nechceš se jít semnou zeptat kdy nás pustí k Vitovi
D-Jo už jdu

Vyšli jsme ze záchodů a došli za doktorem, který zrovna vycházel z pokoje kde byl Vita. Chvíli jsem si s ním povídali a on nakonec řekl že tam můžeme pokud budeme potichu protože Vita potřebuje odpočívat. Tak jsme vešli dovnitř.

Tak tady máte další kapitolu doufám že se vám líbí hvězdička a koment potěší.