Na Minulost se nazapomíná (Vitaa & Dejzr) [Dokončeno]

#17 S pravdou ven

Pohled Dejzra:
Další den jsme opět zašli do nemocnice a tam nám řekli že Vitův stav se zlepšuje a že by ho možná v průběhu příštího týdne mohli pustit. To nám udělalo radost. Pak jsme se vydali směr vitův pokoj. Došli jsme tam a potichu vešli dovnitř.

(D-Dejzr,M-Mattem,V-Vitaa)
V-Ahojte kluci
M-Ahoj
D-Ahoj
D-Jak ti je ?
V-Nic moc
M-Doktor říkal že by tě příští týden už mohli pustit
V-To je super
D-jo to je

Chvíli jsme si tam povídali a pak mattem řekl...

M-Tak mi už asi půjdem ať můžeš odpočívat

Mattem šel ke dveřím a otočil se na mě.

M-Tak deš Dejzre ?
D-Jo jo už jdu
D-Tak zatím ahoj zítra se zase stavíme
V-Tak ahoj

Odešli jsme pryč a zbytek dne jsme si užili ale pořád jsem musel myslet na Vitu, na to co mezi námi vlastně je, na to co k němu cítím ale vždy když jsem o tom začal přemýšlet mě Mattem vyrušil. Dalších několik dní jsme se zastavili u Vity a každý den bylo vidět že je mu lépe. Jednoho dne se Mattem omluvil že nemůže, že je mu to líto, ale že má něco důležitého a že mám od něj Vitu pozdravovat. Dorazil jsem do nemocnice a vyrazil k Vitovi do pokoje. Vešel jsem do pokoje a Vita už seděl na posteli a dělal něco na notebooku.

(D-Dejzr,V-Vitaa)
D-Ahoj *řekl jsem zmateně*
V-Ahoj *usmál se*
D-Vypadáto že už je ti líp
V-Jo je mi mnohem líp
D-To jsem rád
V-To já taky

Pak nastalo trapný ticho nevěděli jsme co říct tak jsem přistoupil blíž k jeho posteli a pokusil se začít konverzaci.

D-A co teď děláš ?
V-Stříhá video mám štěstí že sem měl předtočeno
D-Tak to jo

Byl sem nervózní chtěl sem sním mluvit o ,,nás'' o tom co se teď děje ale nevěděl jsem jak začít.

D-Hele Vito

Řekl jsem dost nervózně a on asi pochopil že to bude vážný.

V-Ano ?
D-Já jsem přemýšlel
V-O čem ?
D-O...nás
V-*trochu nechápavě se na mě podíval*
D-O tom co se teď mezi námi děje
D-No a chtěl jsem ti říct...

Ani jsem to nedořekl a on mě začal líbat. Chvíli sem spoluptacoval ale pak jsem se odtrhl.

D-Takhle to nepůjde Vito
D-Tohle prostě nemůže fungovat *zvýšil jsem trochu hlas*
D-*zhlubo jsem se nadechl* prostě ti chci říct že k tobě necití to co ty ke mně *a zadíval sem se mu do očí*
V- ...
D-Doufám že to pochopíš, ale pořád jsme kámoši ne ?
V-To asi jsme *řekl dost smutně*
V-Myslím že bys už měl jít
D-Ale Vito..
V-Odejdi prosím *řekl se zvýšeným hlasem a vypadalo to že se každou chvíli rozbrečí*

Otočil jsme se a odešel ke dveřím. Než jsem odešel ještě jednou jsme se na něj podíval.

D-Vito já...
V-Jdi už prosím pryč *řekl polokřikem se slzami v očí*

Odešel jsem a cítil jsme se příšerně měl sem pocit že jsem udělal něco hrozně špatnýho ale já mu jen řekl to co jsem musel pomyslel jsem si a vyrazil jsme domů. Zbytek dne jsem o tom musle přemýšlet ani mi to nedalo spát ,,zítra za ním zajdu a pokusím se sním usmířit. Doufám že bude v pohodě'' řekl jsem si a pokoušel se usnout.

Tohle byla asi nejdelší kapitola 😅 no takže zase klasika tohle byla další kapitola doufám že se vám líbila a pomalu a jistě se blížíme do finále. Hvězdička a koment potěší 💗