Na Minulost se nazapomíná (Vitaa & Dejzr) [Dokončeno]

#19 Nikdy nezapomenu

O nějákou dobu později
Pohled Dejzra:
Nedokážu se z toho vzpamatovat, nedokážu si představit jakej bude můj život bez něj, ale ať už to bude jakýkoli nikdy nezapomenu a tohle jsem si opakoval celou cestu na pohřeb. Jsou to asi 3 týdny co nás Víťa opustil a pořád mě to trápí v noci kvůli tomu nespím a přes den na to musím myslet. Mám pocit jako bych za to všechno mohl já. Vystoupil jsem z auta a šel za ostatními, všichni už čekali vevnitř a povídali si.

(D-Dejzr,M-Mattem)
M-Jak se cítíš ?
D-Jsem nervózní
M-Neboj to zvládneš hlavně klid
D-No dobře*zhluboka jsem se nadechl*

Procházel jsem kolem spousty lidí asi rodina pomyslel jsem si to by mi zas tolik nevadilo kdyby se mě každej neptal na tu samou otázku ,,Jak se cítíš'' všichni věděli že já sem byl ten kdo byl u toho když se to stalo ani nevím proč mě to tak štvalo, ale když se mě zeptal asi desátej člověk zasebou na tu stejnou otázku tak už jsem to nevydržel ,,Můžete se prosím přestat ptát, já vím že sem tam byl a necítím se vůbec dobře tak se mě na to laskavě přestaňte ptát'' zařval jsem přes celou místnost a odběhl jsem pryč. Posadil jsem se před budovu na lavičku a chvíli tam jen tak seděl. Najednou si vedle mě někdo sedl. ,,Nechte mě chvíli bejt,prosím'' řekl jsem.

(D-Dejzr,M-Mattem)
M-Promiň já jen že za chvilku to začíná
D-Jo já hned přijdu
M-Tak jo ale nezapomeň
D-Neboj

Pak se Mattem zvedl a odešel. Ještě sem tam chvilku seděl a když jsem se rozhodl už jít chytl mě někdo za ruku. Otočil jsem se a celkem mě to vyděsilo.

(D-Dejzr,???)
D-T..t..ty
D-Ale jak je to možný vždyť jsi pře...

Nedořekl jsem to a on mi položil prst na pusu, a tak jsem se zklidnil.

D-Jak to ? *řekl jsem klidným hlasem*
???-Nevím jak je to možné ještě jsem nikdy mrtvý nebyl *a tiše se zasmál*
D-Já se ti chci omluvit
???-To je dobrý ty za to nemůžeš
D-Ale jo můžu
???-Nehádej se semnou
D-Nojonojo promiň *a oba jsme se zasmáli*
D-Jsem rád že jsi se zastavil
???-Já taky chtěl jsem vás naposled všechny vidět
D-A můžou tě vidět I ostatní ?
???-Myslím že ne
D-A šel bys semnou prosím dovnitř ?
???-Proto jsem tady *znovu se zasmál*

Tak jsme vešli dovnitř a posadili se.na volná místa. Pak tam promlouvalo několik lidí a jako poslední jsem mě promlivit já. Zvedl jsem se chytl ,,Vitu'' za ruku a šel něco říct. Povídal jsem jaký byl Vita úžasný přítel, kolik jsme toho zažili a jak moc mi bude chybět. Pak když pohřeb zkončil jsem se šel rozloučit s ,,Vitou''. A když už bylo úplně povšem tak jsme s klukama vyrazili ven trochu se pobavit a připít si na Vitu. A kdo ví třeba tam s náma Vita celou tu dobu byl.

Pohled vypravěčky:
Chtěla bych se jen trochu vyjádřit k tomu proč to vlastně dopadlo tak jak to dopadlo. Prostě mě v nedávné době opustil někdo blízký a asi mě to trochu ovlivnilo proto jsem tenhle příběh ukončila trochu smutně. Ale ještě bych chtěla něco dodat Ikdyž vás někdo opustí není nutné kvůli tomu dělat nějáké přehnané činy, když vám je smutno tak určitě máte ve svém okolí někoho kdo vás podrží, zvedne vám náladu a podpoří vás a těhlech lidí bychom si měli vážit a být tu pro ně tak jako sou tu oni pro nás a pamatujte ti které milujeme nás nikdy neopustí.

Takže tohle byla poslední kapitola tohohle příběhu doufám že se vám jak kapitola tak příběh celkově líbil hvězdička a koment potěší a užijte si zbytek dne ✌💖