Na Minulost se nazapomíná (Vitaa & Dejzr) [Dokončeno]

#18 Poslední polibek

Pohled dejzra:
Vůbec jsem nemohl spát, naspal jsem tak maximálně 2 hodiny, ale to je jedno. Je teprve 5:00 a v nemocnici jsou návštěvy až od 10:00 takže se teď musím něják zabavit. Zkusil jsem napsat Vitovi ale neodepsal mi to mě trochu rozhodilo, ale řekl jsem si že asi spí. Pak jsem se nasnídal a zased k počítači a podíval se jestli někdo není na tsku wow překvapivě tam nikdo nebyl. Tak jsem si řekl že se asi půjdu projít a pročistím si hlavu. Jel jsem do Prahy a udělal si menší procházku. Bylo něco málo po 9 hodině a já už vyrážel směr nemocnice. Došel jsem tam chvilku před desátou hodinou vešel jsem dovnitř a zeptal se na recepci jestli můžu jít navštívit přítele na pokoj a oni mi řekl že budu ještě muset počkat. Posadil jsem se do čekárny a znovu zkusil napsat Vitovi a on mi opět neodpověděl to už bylo trochu divný.

Pohled Vity:
Procházel jsem se Prahou a hlovou mi lítala spousta myšlenek na to nejhorší snažil jsem se je potlačit, ale nešlo to ,,to co se má stát se stát musí'' řekl jsem si a rozběhl se přesně sem věděl kam mám jít.

Pohledl Dejzra:
Konečně bylo po desátý hodině a já znovu přistoupil k recepci. Řekl jsem za kým jdu a celkem pěkná slečna na recepci mi odpověděla že Vitaa už odešel a v tu chvíli jsem extrémě znervózněl hned jsem obvolával úplně všechny Mattem říkal že za mnou hned vyrazí ať chvilku počkám.

Pohled Vity:
Opíral jsem se o zábradlí a měl výhled na celou Prahu, pak jsem se podíval přes zábradlí dolů zadíval jsem se do řeky která protékala kolem. Bylo to dost vysoko ale já věděl co chci udělat ještě před tím. Vytáhl jsem mobil a všiml si nepřijatých hovorů a nepřečtených zpráv od Dejzra. Vzpomněl jsem si na všechno co jsem prožil s klukama, s rodinou, přemýšlel jsem kolik úžasnejch lidí sem potkal ale nejvíc jsme musel myslet na Dejzra na to co jsme prožili jen mi dva a to už jsem nevydržel a rozbrečel se. Posadil sem se na zem a opřel se o zábradlí. Najednou jsem si nebyl jistej ničim

Pohled Dejzra:
Zachvíli přijel Mattem a tak jsme vyrazili hledat Vitu. Několikrát jsem mu ještě volal ale nic. S Mattemem jsme se rozdělili a každý hledali na místech kam by mohl jít. Najednou mi začal vyzvánět mobil.

(D-Dejzr,V-Vitaa)
V-Ahoj
D-Co to zase k*rva děláš? Kde jsi ? Vito notak odpověz ? Udělal sis něco ?
V-Já nevim co mám dělat *rozbrečel se*
D-Hlavně se teď uklidni a řekni mi kde jsi
V-Já...nechci ti to dělat ještě těžší
D-Vito klid hlavně klid jo řekni kde jsi pak si spolu promluvíme a všechno bude zase dobrý
V-Tohle už nebude nikdy dobrý chápeš *křičel se slzami v očích*
D-Ne Vito teď mě poslouchej všechno bude v pohodě jenom mi řekni kde jsi
V-Jsem na starym železničním mostě ale neobtěžuj se sem chodit už tu dlouho nebudu *a típl to*

Měl jsem slzi v očích ale neměl jsem čas brečet musle jsem rychle zasáhnout. Rozběhl jsem se k železničnímu mostu a po cestě zavolal Mattemovi.

(D-Dejzr,M-Mattem)
M-Tak co Dejzre
D-Je na starym železničnim mostě
M-To neni dobrý ale já sem na úplně druhý straně
D-To nevadí hlavně dělej
M- Dobře pokusim se co nejrychlejc ale bude to chvilku trvat
D-To nevadí sejdem se tam

Vypl jsem hovor a ještě více jsem zrychlil. Za chvíli jsem celý udýchaný doběhl k mostu a uviděl Vitu jak stojí na druhé straně zábradlí. Rozběhl jsem se k němu.

(D-Dejzr,V-Vitaa)
D-Počkej nedělej to
V-Já...nemám jinou možnost
D-Ale máš notak Vito nedělej to
V-*Pousmál se* Jsem rád že jsem tě poznal, že jsem vás všechny poznal
D-*rozbrečel jsem se* Notak prosím nedělej to

Pak si mě Vitaa přitáhl blíž utřel mi slzy, podíval se mi do očí a pak mě dlouze políbil polibek jsem mu oplatil. On se odemně odtrhl a odstrčil mě, pak se otočil, převážil se a spadl dolů. Rozběhl jsem se k okraji a rozbrečel jsem se jen jsem se díval jak mi těsně před dopadem do vody posílá vzdušní polibek. Ani jsem si nevšiml Mattema který se kemně rozeběhl a když jsem se snažil přelézt zábradlí tak mě strhl na zem a sevřel mě do silného objetí.

(D-Dejzr,M-Mattem)
D-Ne nechmě být *řval jsem na něj a snažil se dostat z jeho objetí*
M-Dejzre uklidni se
D-Ale to nejde on...on je pryč
M-Ano je pryč a to už nezměníš a já nechci aby jsi byl pryč I ty
D-Ale já nechci aby byl pryč
M-Klid Dejzre, jen klid

Objal jsem ho jak nejsilněji jsem dokázal a brečel jsem mu na rameni. Pak mě zvedl a vedl mě pryč.

Tak jo tohle bula ta nejdelší kapitola (825 slov btw) no a taky to byla asi ta nejsmutnější kapitola (tvl sem normálně brečela když jsme to psala) no doufám že se vám kapitola líbila hvězdička a koment potěší (btw tohle ještě není poslední kapitola)