Má hlava se opírala o chladné okýnko právě jedoucího vlaku, a já měla čas přemítat své srdce rvoucí myšlenky. Přemýšlím nad tím, jaké to v Londýně asi bude, nebo nad tím jak se nový spolužáci budou chovat k sedmnáctileté dívce, která v životě do žádného kolektivu nezapadala, k dívce která nikdy s nikým nerandila, a neměla jediného pravého kamaráda či kamarádku.
Z přemýšlení mě vytrhl až teprve zastavující vlak, který nemilosrdně zabrzdil, a málem mě vyklopil ze zadního sedadla. Zvedla jsem se, a vzala si své příruční zavazadlo, které se stává už od začátku cesty z Ameriky mou jedinou památkou. Svůj mobilní telefon který se doteď povaloval na stolečku jsem si dala do uzavíratelné kapsy, kterou jsem následně nečekaně zavřela, a pozvolným krokem se vydala ke dveřím které se pomocí tlačítka prudce otevřeli.
Ovál mě příjemný vánek, cítila jsem vůni a krásu nádherného Londýna. Melodicky jsem vykročila z vlaku. Vzala jsem si sluchátka a z kapsy vytáhla telefon, zaposlouchala jsem se do chytlavé melodie a vykročila si to k mému novému domovu. Má matka mi vždy zakazovala poslouchat mou oblíbenou interpretku , protže se v jejich písničkách objevovali sprostá oslovení a nadávky, jenže teď tady není a sotva si vzpomenu na to jak hodněkrát obrečela to že se její 'malá' holčička stěhuje daleko od domova, chce se mi brečet taktéž. Už odjakživa jsem měla přísnou výchovu, pamatuji si když mi bylo čerstvě osm, babička mě oslovovala mladou dámou, musela jsem sedět rovně, číst knihy, mít nohy skřížené přes sebe, chodit na balet, nebo dokonce umět vyjmenovat všechny Americké prezidenty, a do teď mě to celkem děší. Tím jsem si vysloužila přezdívku šprtka s dalekohledy na očích.
„uhni mi z cesty krávo!" vyrušilo mě nevhodné oslovení když jsem nechtěně topící se ve svých myšlenkách, narazila do nějakého muže.
„p-promiňte?" zděsila jsem se nad jeho přístupem.
„uhni kurva!" ztrácel se mnou nervy ten kluk. pohlédla jsem na jeho smaragdové oči, potetovanou hruď a něco mezi blond a kaštanovými vlasy. Byl pohledný to přiznávám, jeho hruď mu zdobila černá košile a na ní černá bunda s nápisem ohrnula jsem nad tím nos, kalhoty měl bílé a boty černé, byl vážně velmi pohledný.
„jak jste mě to oslovil? Nejsem žádný býložravec se čtyřmi kopyty, jestli jste si nevšiml" řekla jsem celkem naštvaně a on se jen uchechtl. „ach bože mluvíš jak nějakej posranej papež, radši uhni nemám čas na nějakýho zatoulanýho papeže" chtěl mě rukou odstrčit ale já se jen tak nedala. „ani papež nejsem, protože nejsem mužského pohlaví a kdo vám dovolil mi tykat ?" Nadzdvyhnu jedno obočí a z kapsy vytáhnul balíček cigaret, jednu si zapálil a s následným výdechem omamujícího a mě znechucujícího kouře, na mě opět promluvil.
„soráč vole, jen ti fakt připomínám že na žádné papeže jako ty nemám čas, takže už kurva uhni nebo to s tebou nedopadne dobře" s jedním koutkem nahoře si zastrčil cigaretu opět do úst.
„to tě tedy nenapadlo mě obejít?"
podupávala jsem si vzteky na místě. „na to že seš blondýna seš celkem chytrá" s pouhým mrknutím mě rychlým krokem obešel, a nezapoměl do mě nemilosrdně strčit. Zavrávolala jsem, a spadla do louže od zbylého včerejíšího deště. Než jsem stihla cokoliv namítnout, byl pryč.„sakra!" zamumlala jsem si pro sebe, a radši se ohlédla jestli mé špatné klení někdo neslyšel. Jen jsem opět pohlédla na mladíka který se ještě zasmál, kouř který mu odvál z úst, byl tak rychle pryč jako on.
taaak je tu první kapitola která už dává celkem smysl! slibuju že ty díly budou delší, byla bych ráda kdyby jste mi do komentářů napsali jestli mám s touhle knihou pokračovat, vaše Lulu 🌚❤️
KOREKCE ✔️
ČTEŠ
Now kiss me you fool {H.S} ✔️
FanfictionByla jsem uvězněna v pravidlech své matky které mě drželi při vědomí. Neměla jsem šanci uniknout bez svého Romea kterého polila lítost, díky bohu za něj. Byl sprostý, nevychovaný a špatný. Ale tak jako málo kdo v něm najde opravdové zlo, já v něm na...