Now kiss me you fool {H.S} ✔️

Kapitola Dvacátá - mami, vidíme se?

„Za pár dní se stavte na odběry krve, prosil bych co nejdříve to bude možné"

Usmál se doktor, mezitím co jsem se protahovala a Harry obdržel moje prášky.

„dobrá, děkuji" Odvětil ostře Harry.

„Už jsem si tě kompletně nastěhoval ke mně."

„Cože jsi?"

„Ten týden co jsi byla v nemocnici mi bylo strašně smutno. Věděl jsem kde máš klíče od bytu, tak jsem ti chtěl udělat překvápko. Byt ještě není prodaný ale věci z něj ano. Peníze máš na účtu - který mimochodem máš ode mne"

Začal na mě chrlit jedno za druhým a já zastavila.

„Cože jsi?!"

Zakřičela jsem.

Vlastně jsem byla nadšená! Jenže tohle všechno si nemůžu vzít. To je absudrní.

„Ten týden co jsi byla v-"

„Nemusíš to opakovat. Myslela jsem jetsli to myslíš vážně"

„Tak teď se mi ulevilo že to nechceš slyšet znovu. Už si ani totiž nepamatuji jka přesně jsem to řekl"

„Harry! Víš co chci slyšet"

„Prosím. Neodmítni to. Chci tě mít u sebe sluníčko"

Našpulil spodní ret a popadl mou ruku, na které se vyjímala obrovská modřina od kanily.

„Vždyť já taky"

Natiskla jsem se k němu a užívala si chvil, kdy jsme spolu. I když mě každý den navštěvoval. Nebylo to ono. Doktoři mi jen zjistili nízký tlak a předepsali mi léky. I přesto mi musí vzít všeobecný vzorek krve a různě jej prozkoumat.

Neměla jsem strach. Dokud je po mém boku.

„Můžeme se jít někam projít? Postel nebo sedačku teď nechci ani vidět. Jsem tak rozlámaná a navíc - celé dny ležet v posteli je nuda"

Musel mi dát za pravdu. Takže hned když jsme nasedli do auta tak to otočil na prázdné parkoviště.

„Co to děláš?"

Zamračila jsem se a sledovala ho vytahovat fotbalový míč z kufru auta.

„Víš, jednou jsem skončil taky v nemocnici. S tím stejným problémem jako ty. Hned když mě propustili. Šel jsem si zahrát fotbal. Napadlo mě, že by to mohlo pomoct i tobě"

„Ale já neumím hrát fotbal Harry"

„Taky jsem to neuměl. A přesně tady jsem se to naučil. Holmes Chaples je můj domov - teoreticky jsem se tady naučil úplně všechno. A přesně tady jsem si poprvé kopl do míče"

„Tím pádem nemám co ztratit"

Mykla jsem rameny a bedlivě ho sledovala jak maluje křídou branky.

„Pravidla jsou taková že-"

„Zas tak hloupá nejsem"

Ujistila jsem ho.

„To je dnes už po druhé co jsi mě přerušila"

Pohrozil mi prstem. Ale stejně jsme se rozesmáli.

„Vykopávej, ať je to fér"

Kývla jsem hlavou na souhlas a bezmyšlenkově kopla do míče.

Chvíly jsme takhle blbli.

Pětkrát jsme se vyváleli v louži, pak na silnici a pak zase v louži.

Nikdy dříve jsem se takhle nenasmála.

„Sice vůbec nevidím na cestu - ale ještě jedno kolo by neuškodilo"

Zasmála jsem se.

Byla jsem celá od bláta a vsadila bych se že mám natrhlý svetr, ale komu by to vadilo.

„Juliette. Já myslím že by ti to uškodilo"

Hned na to jsem strnula.

Mami?