Now kiss me you fool {H.S} ✔️

Kapitola Dvacátá Sedmá - návrat

„Annie"

vydechla jsem tiše, i když to nemohla slyšet.

Usmála se na mě ale, vykulila oči hned potom co uviděla Harryho zírajícího do tupa vedle mě.

Naznačila jsem jí že jí všechno vysvětlím později, opravdu nevím co by jsem teď řekla.

Asi na ni nezařvu před celou třídou že jsem Harryho velbould.

Chápevě se zašklebila, a vydala se vstříc první lavici ve které jsme sedávali spolu.

„Tak pokračujeme"

Zamrmlala učitelka, a celá třída jí věnovala pozornost až od doby kdy zazvonil zvonek.

To nikdo nemá radost že se vrátila?

Až na mě?

„Jaktože nic nevím?"

dloubla mi prstem do žeber a sjela si mě pohledem, ani jsem nepostřehla že se nasáčkovala vedle mě, a spražila Harolda který si něco ťukal do mobilu.

„Musím ti toho hodně vysvětlit"

Mykla jsem rameny a ona si dále prohlížela mou novou osobu.

„To bych ti radila"

„Panebože to mě ani neobejmeš?!"

nakonec jsme obě vybuchli smíchy.

S Annie jsme se ještě stavili v kavárně a já jí řekla úplně všechno, od prvního polibku s Harrym až po svou první návštěvu klubu.

„A vůbec, ty jsi mi taky neřekla že tě mám čekat ve škole!"

Vyjelkla jsem na ni s pobavením v hlase.

„Taky že jsi mě málem umačkala v objetí"

uchechtla se nad tou vzpomínkou když jsem po ní skočila, a narazily jsme na vysmátého Nialla. Řeknu vám, jeho smích je něco tak vtipného, že se musíte smát taktéž.

„Takže z tebe je teď rebelka jó?"

„samozřejmě, drž si předemnou klobouk!"

Zastavili jsme na starém vlakovém nádraží s posprejovanými vlaky.

„Jsi si jistý že jsi mě chtěl vzít zrovna sem?"

Ozvala jsem se po půl hodině tiché jízdy.

Slunce už bylo skoro za obzory, takže to tu hrálo celkem zvláštní atmosférou. Všechno to tady bylo buď zrezivělé, nebo jednoduše úplně zničené.

Cupitala jsem za ním a sledovala ho odkrývat plášť, jednoho z mnoha vlaků.

KOREKCE ✔️