Cejch na celý život

Záhadný kluk

Charlotte
Utekly asi dva měsíce od našeho výletu do Berlína.
Lídě jsem párkrát zavolala a vždy to byl hovor minimálně na 2 hodiny. Jednou mi ale volala s novinou kterou jsem ráda slyšela.
,,Ahoj Charlotte,mám novinu”vyjekla samou radostí Lída. ,,Ahoj, jakou ?”zeptala jsem se hned.
,,Od příštího týdne budu točit film na který má dohlížet tvůj otec, a tak se chci zeptat jestli tam budeš taky ?” zeptala se. ,,To nevím ale zeptám se tak chvilku počkej” řekla jsem nadějně.

,,Tatí ?!”zavolala jsem na tátu. ,,Ano ?” ozval se můj milovaný otec. ,,Lída říkala, že bude natáčet nový film a že ty máš být u toho. Je to pravda ?” zamumlala jsem. ,,Ano , týden nebudu doma” zabrblal. ,,A mohla bych jet s tebou ?” roztomile jsem se usmála. ,,A nebudeš zlobit ?”zeptal se otec s pobaveným úšklebkem. ,,Nebudu,slibuju” tiše jsem se zasmála. Otec mě víceméně bez přemlouvání vzal sebou . Těšila jsem se snad na vše,ale hlavně Lídu.

Když jsme tam dojeli,okamžitě jsem se hrnula za Lídou,našla jsem ji v davu jejích kolegů a dalších lidí,procpala jsem se davem až k ní. ,,Ahoj" vydechla jsem s úsměvem a objala jsem ji. ,,Ahoj. Jsem ráda,že tě otec vzal sebou" Lída mi objetí opětovala. Po chvilce jsem se odtáhla a podívala jsem se na ni,šli jsme stranou a povídali jsme si o všem možném,hlavně takové holčičí věci. Asi po hodině se všichni začali připravovat a film se začal natáčet. Seděla jsem na jednom z mnoha sedadel,hned vedle otce,chtěl mě mít pod stálým dozorem. Sledovala jsem pohledem celou scénu odehrávající se přede mnou,ale hlavně jsem sledovala Lídu. Po chvilce se na mě otočil otec a poprosil mě,jestli bych mu došla do auta pro nějaké papíry,kývla jsem. Nevadilo mi to,byla jsem ráda,že můžu na chvíli vypadnout. Zvedla jsem se a vyšla jsem že sálu a pak následně z budovy. Došla jsem k našemu autu a otevřela jsem dveře,vzala jsem štos nějakých papírů,co ležel na sedačce. Zavřela jsem dveře od auta a zamířila jsem pomalu do budovy,trochu jsem se začetla do prvního listu,protože to byl nějaký ,,plán" a nějaké smlouvy,ale vypadalo to zajímavě. Šla jsem pomalým krokem a po chvilce jsem se ocitla na zadku na zemi a papíry se rozsypaly všude po chodbě. Tiše jsem zavrčela a nadechla jsem se,že dotyčného seřvu,ale pohled na hubeného vysokého modrookého blonďáka mi vyrazil dech. ,,Hrozně se omlouvám. Jsi v pořádku?" vydechl hned a natáhl ke mě ruce,že mi pomůže vstát. ,,Jo,v pohodě. To se stává..." zamumlala jsem a s jeho pomocí jsem vstala,udržovali jsme oční kontakt. Po chvilce jsem dokázala pohled odtrhnout a začala jsem papíry sbírat a rovnat zpátky. On se hned sehl a začal mi pomáhat papíry sbírat. Po chvilce jsem se asi s polovinou zvedla a on mi druhou polovinu podal. ,,Děkuju" řekla jsem a podívala jsem se na něj. ,,Nemáš za co. Mimochodem jsem Reinhard" uculil se a natáhl ke mě ruku. ,,Charlotte" zamumlala jsem a volnou rukou jsem si s tou jeho krátce potřásla a pak jsem pevně chytla papíry oběma rukama. ,,Kam máš namířeno?" zeptal se. ,,Do sálu 5" řekla jsem. ,,To je bezva. Máme stejnou cestu" zazubil se,já se jen tiše uchechtla a zadívala jsem se před sebe. Po chvilce jsme do sálu došli a já došla dát ty papíry otcovi. ,,Co ti trvalo takovou dobu?" zamumlal otec. ,,Po cestě se mi to...rozsypalo" zamumlala jsem nazpátek a sedla jsem si zpátky vedle otce. K mému překvapení se Reinhard objevil vedle Lídy a začal odříkávat svůj scénář. Jednou rukou jsem si podepřela hlavu a mlčky jsem ho s úsměvem na rtech pozorovala. Teď jsem měla oči jen pro něj,tiše jsem si spokojeně povzdechla a dál jsem ho sledovala,ani na chvilku jsem z něj nespustila pohled. Po nějaké době pro dnešek natáčení skončilo. ,,Přespíš v hotelu" zamumlal otec. "Přespím? Ty jdeš kam?" zamračila jsem se. ,,Já si musím ještě něco zařídit" řekl a pohladil mě po vlasech. Povzdechla jsem si,nechtěla jsem být nikde sama,ale nic jsem nenamítala. Mlčky jsem se zvedla a došla jsem se rozloučit s Lídou a pak jsem s otcem vyšla z budovy. Otec nasedl do auta a odjel. Povzdechla jsem si a ani jsem si nevšimla,že vedle mě stojí Reinhard. ,,A teď půjdeš kam?" zeptal se. Mírně jsem nadskočila a podívala jsem se na něj ,,Do hotelu" zamumlala jsem. ,,Víš,kde to je?" zeptal se s mírným pobavením ve tváři. ,,Ne,ale určitě tam nějak trefím" zamumlala jsem. ,,Dovedu tě tam" nabídl se a vzal mi můj batoh se slovy,že mi ho ponese,podívala jsem se mu do očí a pousmála jsem se na něj. ,,To bys byl opravdu hodný. Děkuju" řekla jsem. Společně jsme vyrazili k hotelu,po cestě jsme si povídali a dost jsme si toho o sobě řekli. Asi po půl hodině jsme k hotelu došli a vešli jsme dovnitř,došla jsem k recepci a řekla jsem si o pokoj,už jsem tu měla rezervaci,to bylo více než pravděpodobné. ,,Ve kterém patře máš pokoj?" zeptal se. ,,Ve třetím" zamumlala jsem. Reinhard mlčky vyrazil k výtahu,byla jsem mu hned v závěsu. ,,Nemusíš se mnou až nahoru" pousmála jsem se na něj. ,,Nevadí mi to. Stejně už nemám co na práci" řekl a vlezli jsme do výtahu,zmáčkla jsem třetí patro,dveře od výtahu se zavřely a výtah se rozjel. Dívala jsem se do jeho modrých očí. Topila jsem se v jeho očích a on zase v mých. Stáli jsme tam blízko,po pár vteřinách jsem byla natisknuta na zeď výtahu a ucítila jsem jeho rty na mých. Přivřela jsem oči a polibek jsem mu nejdřív oplatila,ale pak jsem se rychle odtáhla,bylo to špatný,protože jsem ho vůbec neznala. Vzala jsem si od něj svůj batoh a k mému štěstí výtah zrovna zastavil ,,Promiň... Já..." začal rychle vysvětlovat. ,,Hele,prostě... Jdeš na to moc rychle a teď mě omluv...vzpomněla jsem si,že mám ještě nějakou práci" zamumlala jsem rychle a vystřelila jsem z výtahu,rychle jsem došla na pokoj a zavřela jsem dveře. Batoh jsem odložila na židli a sedla jsem si na postel,zadívala jsem se před sebe a přemýšlela jsem. Asi po půl hodině přišla Lída,vzhlédla jsem ke dveřím a slabě jsem se pousmála. Lída za sebou zavřela dveře a došla k posteli, až teď jsem si všimla,že v každé ruce má lahev vína. ,,Na co to máš?" zeptala jsem se. ,,Dáme si trochu do nosu a popovídáme si" uculila se Lída. Chvíli jsem váhala,ale pak jsem přece jen přikývla na souhlas. Lída jedno víno otevřela a nalila do sklenic a sedla si vedle mě. Jednu sklenici mi podala. Začaly jsme si povídat a já nenápadně vytáhla téma Reinhard a povídaly jsme si o něm. Už asi po šesté sklenici jsme byli trochu připité když někdo zaťukal na dveře.,,Že by tvůj otec?" zeptala se Lída. ,,Ne ten jel někam na jednání" zamumlala jsem. Už jsem dlouho neváhala a šla otevřít. Za dveřmi stál muž z recepce ,,Dobrý večer slečno Baarová a Hitlerová,víte stala se nám taková menší chybička" začal opatrně. ,,Jaká chybička?" zeptala se Lída. ,,No víte,pokoj který jste měla zamluvený,je obsazený a budete musit strávit noc tady,nevadilo by vám to?" ,,Ne" řekli jsme obě jednohlasně. Je sice pravda že tu je jen jedna postel ale je manželská a na tu se obě vejdeme. Ačkoliv jsme původně chtěli jít spát, Lída se rozhodla,že dopijeme aspoň tu první flašku vína. Když jsme dopíjeli poslední sklenici,tak náhle zazvonil telefon.

Charlotte

Reinhard