Cejch na celý život

Velký trapas

17.března 1939

Charlotte

Nechápu to,otec po Rakousku obsadil i Československo. Sive vidím,že to co dělá tak dělá pro Německo. Navrací Neměcku jeho dávnou rozlohu. Jsem hrdá,že mám otce jako je on. Na venek sice působí jako diktátor,ale v vnitru...je to můj milovaný otec.Vím,že by mi neublížil,ale... Stále je tu ale. Teď chystá krok,co nedopadne nejlíp a až tajtím činem ukáže jak mocná je říše.
Ale nechme to plavat,to vše ukáže čas.
Radši bych se vrátila k něčemu co má smysl i pro mě,Reinhard.
Od doby, co mi dělá stráž tak máme vztah spíše profesionální,a ikdyž mě to mrzí,přece jenom... Máme o sebe zájem a máme hodně společného,ale možná by to nevyšlo.

Zrovna jsem seděla v parku,povedlo se mi Reinhardovi utéct. Už mě unavovalo jak mi byl stále za zadkem. Opřela jsem se zády o lavičku a zavřela jsem oči,tiše jsem si povzdechla. Tak hrozně moc jsem chtěla,aby mezi námi bylo něco víc,než...vztah mezi strážcem a chráněncem. A navíc...bála jsem se,co by na to řekl otec. Po nějaké době se lavička vedle mě mírně prohla a promluvil na mě hlas před kterým jsem utekla. ,,Tohle už mi nikdy nedělej,nebo mě tvůj otec zabije" zamumlal trochu zadýchaně. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na něj ,,Nelíbí se mi,že tě mám stále u sebe.... Nemám ani trochu soukromí. Nemůžu jít za kamarády... jít na čerstvý vzduch vyčistit si hlavu,bez toho aniž bys mi stálza zadkem" zamumlala jsem mírně naštvaně a založila jsem si ruce na prsou. Zvedla jsem se z lavičky a vyrazila jsem jinam. ,,Notak,Charlotte" zamumlal a doběhl mě. Ignorovala jsem ho a šla jsem dál. Bylo mi v jeho přítomnosti tak straně těžko. ,,Hej!" zvýšil hlas. To už jsem se zastavila a otočila jsem se na něj s tázavým pohledem ve tváři. ,,Nechal bych tě samotnou,ale co kdybych tady někde pak potkal tvého otce a ty by jsi nebyla se mnou,co?" zabrblal. ,,Dobrý,chápu" zamumlala jsem jen a vydala jsem se dál. Reinhard zaujal své obvyklé místo,po mém právem boku.

Celý den jsme se procházeli po městě a povídali si,tak jako každý den. Když už se stmívalo,vedl mě domů. Došli jsme před dveře a on si mě naprosto nečekaně přitáhl do polibku,chvíli jsem byla jako opařená,ale pak jsem se jen pousmála a polibek jsem mu pomalu trochu neohrabaně oplatila. Obmotal kolem mého pasu své mohutné ruce a já mu své dala kolem krku,zavřela jsem oči. Potom to byla střela okamžiku a otevřely se vchodové dveře a v nich stál můj otec. Okamžitě jsme se od sebe odtáhli. Sklopila jsem hlavu a krev se mi nahrnula do tváří. Reinhard se na mě jen podíval a pak se podíval na otce,rozloučil se a odešel. ,,Pojď dovnitř,Charlotte" zamumlal. Nic jsem nenamítala a poslušně jsem naklusala dovnitř,zavřela jsem za sebou dveře. ,,Rovnou pojď do jídelny. Už je večeře" řekl bez jakéhokoliv podtónu v hlasu. Já jen kývla a došla jsem s ním do jídelny. Sedla jsem si ke stolu naproti Evě a otec si sedl do čela stolu. Mlčky jsme začaly jíst a pak najednou z otce vypadlo ,,Reinhard je hodnej kluk". Udiveně jsem se na něj podívala a nadzvedla jsem obočí ,,Takže nedostanu vynadáno?" řekla jsem. Otec se jen uchechtl a pak zakroutil hlavou. ,,Víš,já ....hodně jsem...přemýšlela. O sobě a Reinhardovi" začala jsem pomalu ,,Líbí se mi" sklopila jsem pohled do talíře. ,,No, Charlotte..." začal otec a já se trochu zděsila. ,,...nic proti Reinhardovi nemám,jen doufám,že ho nebudeš příliš rozptylovat od práce" usmál se na mě otec. Eva se jen nadšeně usmívala a nic za celou dobu neřekla. Podívala jsem se na otce překvapeným pohledem ,,Děkuju" pousmála jsem se. Vzplál ve mě velký plamínek naděje. Už mlčky jsme všichni dovečeřeli. Po večeři jsem se zdejchla do svého pokoje a sedla jsem si ke stolu. Vytáhla jsem pero a inkoust,pak jsem sáhla pro svůj deník. Otevřela jsem ho na čisté straně,napsala jsem dnešní datum a rok a začala jsem vypisovat všechno,co se mi dneska přihodilo. Když jsem se asi po hodině a půl vypsala zjistila jsem,že mám tři strany. Pro sebe jsem se pousmála a deník jsem uklidila. Došla jsem si dát rychlou sprchu a umyla jsem si vlasy,pak jsem si oblékla pyžamo a vrátila jsem se do pokoje. S úsměvem na rtech jsem si lehla do postele a během okamžiku jsem usnula. Po nějaké době se mi začal zdát krásný sen o mě a Reinhardovi.