Super Psycho Love [KurooTsukki]

5.

Ahoj!!

Věnováno Anikk23 snad se bude líbit, i přesto jak je to napsané :D 

Znáte ten pocit, když někoho milujete? Co to pro vás všechno znamenalo?

Pro mě milovat znamená odevzdat se jeden druhému se vším všudy. To znamená přijmout jeho dobré ale i špatné stránky. Miloval jsem na něm všechno. Miloval jsem způsob, jakým miloval on mě, i když byl někdy drastický. Má láska k němu neznala mezí, stejně jako ta jeho ke mně. Takhle to bylo i s důvěrou. Bezpodmínečně jsme věřili jeden druhému. Když měl jeden problém, ten druhý mu pomohl. Kdyz se jeden cítil špatně, druhý ho utěšil. 

Většina lidí se bojí lásky, protože je podle nich svazuje. Ale takhle to nikdy nebylo. Všechno je to jen o tom, jak moc se člověku odevzdáte. I přesto, že jsem byl s Tsukkim, jsem se cítil svobodný víc než kdy jindy. Nesmíte brát lásku jako pouto, ale jako něco na co se můžete spolehnout. Ať uděláte cokoliv, postaví se za vás...ovšem nemyslím tím podvod. 

Lidé kvůli touze dělají ledacos. Touha je totiž zrádná a dost lidí si ji plete s láskou, ale co se stane, když touha vyprchá? Když údajně "milujete" , ale touha vás svádí k třetí osobě, nemilujete. Ovšem když toužíte oba po něcěm novém a o touhu se podělíte a sdílíte dohromady pořád jako celek, je to láska. S Tsukkim jsme společně vyzkoušeli mnohé...nikdy nezapomenu na jemně zvrhlé hrátky s Bokutem a Akaashim.

Teď už dost o tom, tohle pro mě znamenalo doopravdy milovat. A teď ta druhá varianta...

Znáte ten pocit, když ztratíte něco nebo někoho, koho tak bezmezně milujete? Jaký je to pro vás pocit? Jak se cítíte? 

Vyčítáte si, že jste v tu chvíli nebyli po jeho boku, že jste mu nemohli pomoci, že jste se s ním nestačili rozloučit pořádně, že jste ho nemohli naposledy obejmout či ho držet za ruku a naposled políbit, říct ty dvě prostá slova a hlavně že už váš život bez něj nemá smysl? 

Ano přesně takhle se cítím já a nemůžu se ubránit pocitu, že jsem udělal něco špatně, že jsem něco přehlédl nebo že jsem se o něj nestaral víc. 

Chtěl jsem ho následovat, ale někde v hloubi duše jsem věděl, že to nejdřív budu muset dořešit, zjistit, co se doopravdy stalo. Také jsem stále doufal, že žije, že je třeba někde s otřesem mozku a jen neví, kdo vlastně je a kam má jít. 

Takže cestu za ním jsem se rozhodl na nějakou dobu odložit. Asi jste si mysleli, že jsem silný, když se tak chci zachovat, ale opak byl pravdou. Kdykoliv jsem byl sám hroutil jsem se. Nevěděl jsem, co s tím dělat. Nevěděl jsem, za kým mohu jít a komu můžu věřit. Neměl jsem pojem o čase a byl jsem mírně paranoidní. Všude jsem ho viděl...na každém kroku přede mnou umíral a svíjel se v bolestech. A co bylo nejhorší? Vyčítal mi, že jsem mu nepomohl. Nakonec jsem si musel dát menší odpočinek v psychiatrické léčebně. 

--------------------

Víte, někdy tak moc milujeme a nedíváme se kolem sebe a nevšímáme si lidí, kteří kvůli tomu trpí. Když se to pak vymkne kontrole...stane se z toho láska až za hrob. 

Pokračování příště...