Dny pomalu ubíhaly a já byla čím dál tím vystresovanější. Kromě ranních návštěv Justina za účelem snídaně, jsem z bytu nevycházela. Občas jsem si zašla na nákup a to jen, když to bylo nezbytné. Můj nejlepší přítel byla v tuto chvíli jen kupa učebnic a knih.
Párkrát jsem už také přemýšlela, že to nechám náhodě a půjdu se pořádně opít do baru, ale následně jsem tuto myšlenku pokaždé zamítla. Nejsem takové povahy, i když bych občas chtěla. Neříkám, že mě nikdy nelákalo projet celý víkend a vykašlat se na školu, vynechat přednášky a ulívat se z praxí v právnické firmě, či dostavit se pozdě k soudu.
Ale jdu si za svým snem a musím něco obětovat, i když přitom vlastně přicházím o takzvaná nejlepší léta mého života. Ale až dodělám školu a budu žít svůj sen, ty promrhané roky si vynahradím. Například podniknu cestu do Tijuany, či Vegas a propařím několik nocí za sebou.
,,Hej," ozvalo se u mého ucha lusknutí prstů a já sebou nepatrně trhla, tím jsem rozehnala mé myšlenky. ,,si v pohodě? Měla si zásek." ušklíbl se Justin a opřel se o linku vedle mě, ruce si založil na nahé hrudi.
,,Uh," vydechla jsem a projela ho pohledem. ,,jen jsem se zamyslela." pokroutila jsem hlavou a pokračovala v mazání toustových chlebů arašídovým máslem. Jako malá jsem to milovala a už bylo na čase si dětství připomenout, v jakékoli formě.
Přikývl. ,,Aha."
Povzdychla jsem si a věnovala se mazání, ale po pár vteřinách jsem se přestala soustředit, jelikož jsem ucítila Justinovy dlaně na mých bocích, otočil si mě k čelem k němu, já nůž položila na linku. Tázavě jsem se na něj podívala.
,,Co je?"
,,Měla by sis dát pohov." řekl moudře a odhrnul mi pramínek vlasů z tváře.
,,To mi říkáš pořád," vydechla jsem. ,,kdybych se řídila podle tebe, vůbec bych se neučila a zkoušky neudělala. Takže se mi do toho prosím nepleť, dobře?" řekla jsem důrazně a otočila se zpět k lince. S dalším povzdychnutím jsem vzala talíře se snídaní a šla ke stolu, na který jsem talíře položila a následně si k němu sedla.
,,Já jen nechci, aby ses udřela." zamrmlal a sedl si vedle mě.
Usmála jsem se. ,,Je to jenom učení, Justine. Není to žádná těžká práce u který bych mohla zkolabovat."
,,To si jenom myslíš." podíval se na mě významně a poté se usmál. Úsměv jsem mu opětovala a začala jíst svou část snídaně, která nakonec proběhla v příjemném tichu. Tak jako každé naše společné snídaně, které za ten čas proběhly.
