Mé oči po několikáté běhaly po řádcích, stránky plné drobných písmen. Všechno jsem četla pořád dokola, i když jsem si myslela že už to umím, chtěla jsem se ujistit. Jistoty není nikdy dost, to mě učil můj otec. Je to jedna věcí, kterou jsem si od něj zapamatovala.
Knihu jsem zavřela, jelikož jsem byla už na poslední stránce, a položila ji vedle sebe na postel, která byla poseta učebnicemi ale i papíry s mými zápisky. Také jsem tu měla dva spisy o pachatelích a jednu složku o jednom nevyřešeném případu, který se stal před několika měsíci na Manhattanu.
,,Do háje, kde je." zamrmlala jsem vytočeně a nahnula se pod postel. Moje velká modrá kniha zákonů byla pryč a já neměla absolutní tušení, kde se nachází. Z postele jsem vyskočila a začala se přehrabovat všude možně, ve snaze ji najít. Opět jsem byla vystresovaná, i když jsem v podstatě neměla z čeho, ale jsem to prostě já.
,,Sam?" ozval se Justin ode dveří.
,,V ložnici." křikla jsem a házela okolo sebe všechny věci, tím pádem jsem tu dělala větší nepořádek než byl. Mezi tím se v místnosti objevil Justin s typickým úšklebkem na tváři. Opět se mi vysmíval. ,,Co je?" zasyčela jsem.
,,Nic, jen vypadáš vtipně." pokrčil rameny a sedl si na mou postel. ,,Co hledáš?"
,,Knihu zákonů, taková velká bichle v tmavě modré barvě a zlatým nápisem."
,,Myslíš tuhle?" zeptal se tázavě a já se na něj podívala. V ruce držel knihu, kterou jsem hledala a přitom se doširoka usmíval. Musela jsem si sama pro sebe zavrčet naštváním a následně jsem mu knihu vytrhla z ruky. ,,Díky Justine, že si mi jí našel. Si nejlepší." napodobil můj hlas a přitom dělal obličej jako když ho někdo nakopl do prdele.
,,Děkuju." zamumlala jsem a sedla si zpět na postel. Chtěla jsem znova začít číst, ale uvědomila jsem si, že tu je Justin a že tu je nejspíš z nějakého důvodu. Zvedla jsem svůj zrak na jeho záda. ,,Proč tu vlastně si?" nadzvedla jsem obočí.
Chvíli byl ticho, nakonec se otočil a sedl si těsně vedle mě. ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli s něčím nepotřebuješ pomoct." pokrčil rameny.
,,Například?"
,,Například.. jestli nechceš vyzkoušet z nějakých otázek nebo okruhů, nebo jak vy to máte."
,,Oh," vypadlo ze mě. ,,vlastně to není tak špatný nápad." usmála jsem se. Převalila jsem se na druhou stranu postele a vzala první knihu, kterou jsem měla naučenou, a podala mu ji. ,,Na poslední stránce je pár otázek, můžeš začít." dala jsem mu jí do ruky.
Vzal si jí ode mě a začal jí listovat, jeho oči tikaly po stránkách a jeho mysl se začala plně soustředit, což se u něj nevidí tak často. Já si prohrábla vlasy, promasírovala spánky a lehla si mu na nohy, abych měla větší pohodlí a víc mi to pálilo. A také už mě bolely záda.
Justin knihu sklopil, aby se na mě mohl podívat a usmát se. Jeho ruka vklouzla do mých vlasů, se kterými si začal hrát a následně, nečekaně, se nahnul a věnoval mi lehký polibek na rty. Těch pár vteřin bylo asi nejlepších z mého dnešního dne.
Oba jsme se na sebe usmáli. ,,Takže, začneme základním právem." řekl znaleckým hlasem, já přikývla. ,,Jaká je nejdůležitější věta Oddílu prvního, článku šestého, prvního odstavce?" řekl, tentokrát hlubokým hlasem, který měl nejspíš představovat údajného profesora, který si mě u zkoušek pěkně podá.
Zasmála jsem se. ,,Lidský život je hoden ochrany již před narozením."
