Když jsem přišla do svého bytu, unaveně jsem si udělala silnou kávu a k tomu si dala svůj oblíbený citrónový koláč. Dnes už jsem neměla na nic náladu, ale měla bych se zase začít učit, takže jsem si vymezila program na pár hodin zbytku dnešního dne. Teď si půjdu pustit jeden díl Freaks and Geeks, mého oblíbeného seriálu, a potom se půjdu zachumlat do postele a začnu se věnovat svým knížkám.
Když jsem dosedla a pustila si už rozkoukaný díl, neuvědomila jsem si, že jsem vlastně myšlenkami jinde a obrazovka přede mnou běžela jen tak. Přemýšlela jsem o dnešní večeři, která byla víc než zajímavá a unavující.
Samozřejmě jsem se tam dozvěděla pár zajímavých věcí o Justinovi a jeho dětství. Prý to byl vždy hodný kluk, který měl kolem sebe vždy nějakou holku, která se ho snažila zkazit. Držel se celou školu, až na začátku čtvrťáku zvlčel a začal kašlat na školu. Našel si nějakou holku, která se chtěla jen pořád bavit, byla ta zlá. Pattie ji neměla ráda, přes to se k ní chovala zdvořile.
Také jsem se dozvěděla, že má Justin nevlastního bratra. Je mu sedmnáct a se zdravím na tom není moc dobře. Pattie mi o něm chtěla něco víc povyprávět, ale Justin ji naštvaně stopl a následně odešel do svého pokoje. To byla ta zajímavá část večera, Pattie za ním šla a nakonec ho přivedla zpět. Justin mi věnoval jen omluvný pohled, který jsem já osobně viděla poprvé v životě, a znova jsme se pustili do naší konverzace.
Pak se večer obrátil a musela jsem něco říct já, o svém životě a rodině. Neměla jsem na to, si vymýšlet, takže jsem prostě řekla pravdu. Že pocházím z bohaté rodiny, kde na mě měl čas jen otec a že jsem své dětství prožila vlastně s chůvou. Proto jsem se co nejdřív odstěhovala a osamostatnila. Sourozence nemám a studuju práva. Konec příběhu.
Ani jsem si to neuvědomila a z mého usrkávání kávy už žádná nezbyla. Hrnek jsem měla prázdný, talíř ovšem plný, který ležel na stole. Hrnek jsem vzala s úmyslem, že ho odnesu do kuchyně, což jsem udělala, ale následně někdo začal klepat na mé dveře.
Svraštila zmateně obočí, protože jsem nevěděla kdo by to mohl v tuhle noční hodinu být, ale přesto jsem ke dveřím došla a s úsměvem je otevřela. Stál tam Justin, s rukama v kapsách a nevinným pohledem.
Povzdychla jsem si. ,,Co ještě potřebuješ, Justine?"
,,Přišel jsem ti ještě jednou poděkovat. Vážně si mi zachránila zadek a za to jsem ti vděčnej." usmál se. Chtěla jsem ho nějak odpálkovat, jenže když se chová takhle, nemám na to srdce. Jedna věc je otravný a koketní Justin, druhá je hodný a nevinný Justin, který tu právě teď stojí přede mnou.
Úsměv jsem mu nakonec opětovala. ,,Nechceš jít dál?" odstoupila jsem ode dveří a čekala na jeho reakci. Ještě víc se usmál a přikývl, následně vešel ke mně do bytu a já za ním zavřela dveře.
,,Dáš si něco? Kafe, čaj nebo Dr.Peppera?" zeptala jsem se ho, když jsme kráčeli do obýváku.
,,Ne, díky." pokroutil hlavou a sedl si na pohovku. Pokrčila jsem rameny a změnila směr, takže jsem si sedla k němu a loktem se opřela o opěradlo. Nevěděla jsem, čím začít a myslím, že o taky ne. Chvíli bylo trapné ticho, nezvyklé.
,,Takže, říkala Pattie něco?" nadzvedla jsem obočí.
Pousmál se. ,,Že si neskutečně krásná mladá slečna, která se jen tak nevidí. Taky že si jí hrozně sympatická a milá. Že prej nejsi moc ukecaná, ale že to jí nevadí. A že je za nás oba šťastná a přeje nám to z celého srdce."
,,Wau," uchechtla jsem se.
Olízl si rty a mě se v hlavě promítl náš rychlý polibek při večeři. Málem se odehrál i po druhé, ale to bych asi už nevydržela, takže jsem z něho vyvázla. A teď jsem začala být nervózní protože nevím, jestli to Justin začne rozebírat. Popravdě nemám slov, nevím co na to říct. Líbilo se mi to? Nelíbilo? Ano, líbilo a to mě děsí. Někde uvnitř mám malé nutkání políbit ho znovu.
,,Víš, přemýšlel jsem," začal, já zbystřila. ,,chci se ti stejně nějak odvděčit a už dlouho tě chci někam vzít. Ven, třeba do kina, nebo někam. Šla bys se mnou zítra?" zadrmolil.
,,Oh," řekla jsem zaskočeně. ,,Justine, já bych ráda, jenže se musím učit a-" na chvíli jsem zastavila, protože jsem si všimla, že sklopil pohled a najednou vypadal jako smutné štěně. Upřímně jsem to nechápala, mělo by to být rande?
,,Jestli chceš aby to bylo rande, bude to rande." ušklíbl se. Nechápavě jsem se na něj podívala a potom si uvědomila, že jsem to řekla nahlas. Ihned mi zčervenaly tváře a já sklopila pohled, což mi nepomohlo protože se Justin zasmál. ,,Si roztomilá, víš to?" zamumlal a prsty přiložil na mou bradu, tím dokázal to že jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Sledoval mě a v jeho očích bylo jasně vidět, co má v plánu udělat. Navlhčil si rty, začal se ke mně urychleně přibližovat a mě se vytratil dech. Doslova.
