Dnes nebyl můj den. Hned brzy ráno, když jsem vstala, jsem zjistila, že neteče teplá voda. Potom jsem chtěla zavolat Lori, jestli se u ní nemůžu vysprchovat, jenže mi jako obvykle nebrala mobil a na sms neodepisovala. Nakonec jsem si polila učebnici svou ranní kávou. Každý má občas blbý den, ale mně přijde že ho mám pořád. Smůla je unavující.
A teď stojím před Justinovými dveřmi a čekám, až se uráčí mi přijít otevřít. Už je to týden, co mu dělám snídani, každý den, a překvapivě i on svou část dohody drží. Zatím hrál jen dva dny v týdnu, v úterý a pátek – dnes je sobota.
Z nudy jsem si začala prohlížet své nenalakované udržované nehty, když se konečně otevřely dveře. Chtěla jsem mu začít nadávat, co mu tak dlouho trvá, jenže se ve dveřích neobjevil on ale nějaká černovláska s modrýma očima.
Svraštila jsem obočí a prohlédla si jí, ona se na mě jen usmála. ,,Uvidíme se, Justine." křikla do bytu a šla pryč.
Zírala jsem na ní, dokud nezašla za roh. Myslím, že to byla jedna z jeho známostí, i když bylo divné, že jsem v noci nic neslyšela. Spala jsem jako zabitá a nic hlasitého mě neprobudilo. Možná to byla jeho sestra? Měla docela podobný nos jako on.
,,Budeš tam stát ještě dlouho, nebo půjdeš dovnitř? Mám celkem hlad." řekl s úšklebkem Justin, který stál přede mnou jen v jeho Calvin trenkách.
Převrátila jsem očima a šla dovnitř, dveře jsem za sebou zabouchla. ,,Tak co chceš dneska? Vafle, omeletu, míchaný vajíčka?" mluvila jsem před tím, než jsem kolem něj prošla do jeho kuchyně, kde jsem otevřela ledničku a nakoukla do ní.
,,Dal bych si," chytl se za bradu. ,,lívance."
,,Dobře." řekla jsem s povzdychem. Otočila jsem se do ledničky a začala vyndavat všechny potřebné věci. Už jsem věděla, kde co má. Má skoro stejnou kuchyň, jako já a navíc tu toho moc nemá, takže vyznat se v ní je lehčí, než se vyznat v Madison Square Garden.
,,Jdu se převléct." kývl hlavou do strany, když jsem na něm nechala vteřinový pohled. Pokrčila jsem rameny a v tichu začala smíchávat suroviny. Trvalo pár minut a měla jsem těsto hotové, mezi tím jsem si udělala i svůj oblíbený čaj s příchutí horkých malin. Čaj piju jen v zimě, přesněji o vánocích.
Vyndala jsem pánvičku a rozehřála jí. Potom jsem začala dělat už samotné lívance. Šlo mi do od ruky, takže jsem je měla hotové za chvíli a to už Justin v tichu seděl na stoličce a v tichu mě pozoroval. Dělal to každé ráno a mně do nijak nevadilo, dokonce to bylo příjemné.
,,Javorovej sirup?" zeptala jsem se. Přikývl.
Lívance jsem dala na talíř a polila je silnou vrstvou javorového sirupu. Dala jsem ho před něj a dívala se, jak se mu rozzářily oči. Olízl si rty a s tichým poděkováním se na mě usmál. Úsměv jsem mu opětovala a opřela se o linku, s hrnkem čaje v ruce.
,,Jsou dobrý," zamumlal s plnou pusou, zasmála jsem se. Když sousto polkl, podíval se na mě. ,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat." řekl. Nadzvedla jsem obočí. ,,Nebo spíš tě o něco poprosit?" řekl a nevinně se usmál.
Povzdychla jsem si. ,,O co jde?"
,,Zítra přijede moje máma, dlouho jsme se neviděli a chce mi tu udělat nějakou vánoční výzdobu nebo co," uchechtl se. ,,no a ona žije tak trochu v domnění, že mám přítelkyni." řekl pomalu. Mírně jsem vykulila oči ale nechávala ho mluvit. ,,Prostě.. myslíš, že bys mohla hrát mojí přítelkyni a přijít ke mně na večeři?" řekl rychle, vytvaroval ten nejlepší úsměv a nahodil psí oči.
Já se zakuckala, protože jsem právě polykala čaj v mých ústech. ,,Cože?!" vyhrkla jsem.
,,Prosím?" ohrnul spodní ret.
,,Proč lžeš svojí mámě o tom, že máš přítelkyni?" nadzvedla jsem obočí a mírně se ušklíbla. Věděla jsem o něm hodně věcí, ale tuhle ne.
Já vím, mám se učit, ale tuhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Budu se mu moct oprávněně smát, až mi bude jeho máma vyprávět zážitky z jeho dětství.
Pokrčil rameny. ,,To je dlouhá a vtipná historka-" začal a nadechoval se, aby mohl začít mluvit. Stopla jsem ho před tím, než jí začal vyprávět.
,,Víš co?" zvedla jsem ruku. Přestal mluvit. ,,Přijdu."
