Agreement ~ the second series

Part ten

Když jsem se probudila, bylo něco kolem jedenácté před obědem. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se vzpamatovala a když se tak stalo, uvědomila jsem si že ležím v posteli sama. Byla jsem úplně nahá, s velkou bolestí hlavy a myslí začerněnou. Nejvíc jsem byla zmatená z toho, kde je Justin a co se včera stalo. Samozřejmě jsem měla útržky, které ale naznačovaly tomu, že jsem se s ním opravdu vyspala.

Byla jsem naštvaná a zklamaná. Byla jsem naštvaná z toho, že Justin využil první příležitosti toho, kdy jsem nebyla sama sebou a zklamaná z toho, že si to nepamatuju. Ne že by na tom nějak záleželo, ale sakra nepamatuju si skoro nic.

Je mi jasné, že jsem se na něj vrhla nejspíš já, ale to jen proto že jsem nebyla při stoprocentních smyslech. Kdybych totiž byla, byla bych opatrná a tohle by se nestalo. Nestala by se ze mě ta holka co se opije a ihned se s někým vyspí, ať už ho zná nebo ne.

A tak tady stojím jen v bílé košili u okna, prohlížím si už okoukaný výhled na New York, dodávce s nápisem stěhováci před naším barákem nevěnuji žádnou pozornost, a přemýšlím nad svojí hloupou chybou. Jsem pořád vytočená ale pořád mě nejvíc štve to, že se Justin hned ráno sebral a vypadl, jako bych byla úplně náhodná známost a pomyšlení na to mě upřímně ranilo.

Jsem jednoduše zmatená. Posledních pár týdnů bylo přeci skvělých. Rozuměla jsem si s ním a vypadalo to, že se dostáváme dál. Buď je to vážně takový hajzl, nebo je třeba teď ve svém bytě a čeká na mě. Čeká, až za ním přijdu a vyříkáme si to. Možná si zopakujeme včerejší noc?

Povzdychla jsem si, když jsem si vzpomněla na to, že mám pozítří první zkoušku. Chtěla jsem na to být stoprocentně připravená a jít se doučit maličkosti, ale neměla jsem na nic náladu. Prostě jsem jen stála a poslouchala mou oblíbenou písničku If I Had A Boat přezpívanou Karen Elson, která mi potichu hrála po celém pokoji.

Dalších několik minut jsem věnovala tomu samému, dokud jsem se nerozhodla na rázný krok. Osprchovala jsem se, oblékla si spodní prádlo, šedé tílko a černé skinny džíny. Vlasy jsem si vyfénovala a rozčesala je, na obličej jsem si nanesla vážně lehký make-up.

Když jsem byla hotová a přešla do kuchyně, udělala jsem si kávu a zapnula televizi, přesněji zpávy. Jen tak jsem pomalu usrkávala a poslouchala je, i když v nich nebylo v podstatě nic zajímavého. Mluvili v nich o výpadku elektřiny na Staten Islandu, o přestřelce v opuštěné čtvrti Queensu a o tanečním vystoupení údajné skupiny The MOB na Long Beach.

Z poslouchání novinek New Yorku mě vytrhl můj vibrující mobil, který oznamoval nový příchozí hovor. Ani jsem si nevšimla, že můj mobil leží přímo vedle mě, ale to jsem ignorovala, protože jsem byla až příliš rozrušená ze jména volajícího.

Začala jsem sama přemlouvat jestli to vzít nebo dělat, že u sebe nemám mobil. Ale pak jsem udělala rázný krok a hovor přijala, i když jsem toho o několik vteřin litovala.

,,Ahoj tati," řekla jsem s nadšeným hlasem.

,,Konečně, už jsem myslel, že mi to nezvedneš," zavtipkoval. ,,volám ti proto abych věděl, kdy tě máme doma čekat a samozřejmě proto, že už jsem tě dlouho neslyšel. Jak se máš? Učíš se dobře na zkoušky? Jestli máš s něčím problém můžu ti pomoct."

Pousmála jsem se nad všemi otázkami, které mi položil hned v prvních větách tohohle hovoru. ,,Mám se dobře, na zkoušky se učím každý den a myslím že je zvládnu." řekla jsem odhodlaně. ,,A přijet bych mohla asi tak.. za pět dní? Pozítří mám první zkošku a další den hned druhou, takže bych mohla přijet ještě ten večer a nebo další den ráno."

,,Já bych byl radši, kdybys přijela už večer, abych tě viděl co nejdřív, ale nechci aby ses kvůli nám tak honila, myslím že toho máš už teď hodně."

,,Jo, to máš pravdu, mám toho hodně." zamrmlala jsem.

Uslyšela jsem povzdych předtím, než znovu promluvil. ,,Dobře, chtěl jsem jen vědět kdy tě máme čekat. Teď už musím jít, jsem u soudu a měli jsme jen pěti minutovou přestávku aby se rada poradila," řekl a já uslyšela hlasitější hlasy v pozadí. ,,mám tě rád Sam a těším se až tě uvidím."

A následně se ozvalo jen ukončení hovoru. Mobil jsem odtáhla od ucha a položila ho na původní místo, přičemž jsem si zkousla spodní ret a vydechla. Nedopitou kávu jsem vylila do dřezu, kam jsem položila a i hrnek. Televizi jsem vypnula a přemístila jsem se ke dveřím, kde jsem vzala klíče do ruky a obula si boty.

V tichu jsem vyšla na chodbu a zavřela za sebou dveře, otočila jsem se a pomalou chůzí šla ke dveřím Justinova bytu, před kterými jsem se zastavila. Nadechla jsem a chtěla začít klepat, jenže má ruku se ve vzduchu zastavila když se dveře otevřely. Stál v nich náš domovník.

,,Uh, dobrý den." vypadlo ze mě. Kývl na mě a bez pozdravu čekal, co bude dál. ,,Je tu Justin? Potřebovala bych s ním mluvit."

Pokroutil hlavou. ,,Pan Bieber se dnes časně ráno odstěhoval. Klíče mi předal asi tak před dvěma hodinami, takže máte asi smůlu." pokrčil rameny a začal se soukat z bytu, já mu zmateně uhnula z cesty.

,,Cože? Ale vždyť to je blbost." pokroutila jsem nechápavě hlavou.

,,Slečno, asi vím jestli jsem přišel o dalšího nájemníka nebo ne." řekl a začal zamykat dveře. ,,Počkat, nejste Samantha Glays z 54?" nadzvedl obočí. Přikývla jsem. ,,Tak vám mám tohle dát, asi dopis na rozloučenou." ušklíbl se hořce a mně se zadrhl dech.

Vzala jsem si od něj ušmudlaný kousek papíru a se slzami v očích a rukou na ústech ho pomalu rozevřela. Nevěděla jsem co čekat, nevěděla jsem, jestli je to jeho nová adresa, vysvětlení proč zmizel nebo co se to vlastně děje. Ale po odhodlání přečtení věty, která se vyjímala na kousku papíru, jsem olitovala.

Prosím, nevyhledávej mě. Žij hezký život, buď úspěšná a jdi si za svým snem. Hodně štěstí u zkoušek. – J