Neříkej ani slovo

Crow inv.

♾
Honza s Májou se nakonec do kina s námi nevydali, zato se vypravili na procházku na Svatou Horu. A pak že Kladivoun neumí být romantik. I když pravděpodobnější důvod výšlapu k chrámu s vyhlídkou na město byl přízemnější, jako pro většinu mladých párů, které objevovali krásu třešňových sadů pod rozsáhlou barokní stavbou.
Eliška se ke mně přitulila blíž přes opěrku křesílka. Už podruhé jsem ji přistihl, že nesleduje dění na plátně, ale prohlíží si mě. Oči jí podezřele žhnuly a levačka bloudila po mém stehně.
,,Muži v černém tě nezaujali?" zašeptal jsem jí do ucha.

Zavrtěla se a na okamžik stáhla ruku k sobě. Sálalo z ní horko, dobrá nálada a jakási neposednost, jakoby se jí v hlavince zrodil geniální nápad a měla problém ho udržet v sobě. Ze sledování filmu mě vytrhl dotek prstů na stehně. Eliška se dívala upřeně na plátno a ruku v tichosti sunula výš.

Hmmm. Olízl jsem si ret a namáhavě polkl, když se zastavila na mém drahém kolegovi v boji. Jemným záškubem proti dlani ji pozdravil. Souhlasíme. Začala mě hladit a mačkat přes kraťasy, které mi začínaly být těsné. Rozhlédl jsem se, seděli jsme v poslední řadě na kraji a nejbližší lidé se nacházeli o několik sedadel dál.

Pořád se tvářila jakoby nic, jen drobné pohyby v koutku úst naznačovaly, jaká čertovina ji napadla. Přidávala na tempu i na síle. Kousl jsem se do tváře, abych nevrčel nahlas. Najednou si poposedla a ruku si schovala k sobě do klína.
Chytil jsem ji zezadu za krk, přitáhl si ji blíž a potichu se zeptal: ,,Eliško, co tohle má být?"

,,Muži v černém, ne?" odpověděla nevinně, ale v očích jí ďábelsky jiskřilo.

,,Ty malá potvůrko," olízl jsem ji hranu čelisti a druhou rukou sevřel nohu těsně nad kolenem. Vzdychla a prohla se malinko v zádech.

Buď ji odvleču na záchod, nebo... usmál jsem se. ,,Doufám, že jsi ochotná dokončit partii, kterou jsi rozehrála," mrkl jsem na ni.
Po obličeji jí poskakovala barevná světla a stejně rychle nejspíš měnily barvu i její tváře. Vyvalila oči, stáhla obočí a nakonec si přejela jazykem horní ret.

Jestli teď vycouvá, tak mi asi prasknou koule. Políbil jsem ji na ty rozkošné pootevřené rtíky a dal jí přesně tři vteřiny na rozmyšlenou.
,,Rač si udělat pohodlí," poradil jsem Elišce. Myslel jsem, že bude pokračovat v ruční práci a docela by mě tím uspokojila, ale totálně mě rozhodila, když se postavila, obkročila moji nohu a zubící se sklouzla na kolena do tmy přede mnou. Málem jsem se udělal jen z toho pohledu a z vědomí, že nás mohl kdokoliv načapat.
Obratně mi rozepla zip a vylovila můj nástroj zkázy ze zajetí příliš těsného oblečení. Bez rozpaků políbila jeho špičku, olízla první kapičku a pustila se do uctívání. Protože to přesně svým jazykem a rty dělala. Uctívala moji chloubu a přijímala, co jsem jí dával. V bedrech se mi rozlévalo horko, stoupalo po páteři, zatemňovalo mysl. Vjel jsem jí prsty do vlasů a začal opatrně přirážet. Byla tak dokonalá, hrála si se mnou, hnala mě bezohledně k rychlé explozivní smrti.
Ignorovala varovné zaškubání a vzala si, co jsem nabídl. Se špatně skrývaným heknutím jsem se opřel a snažil se rozdýchat nevšední filmový zážitek.
Eliška si urovnala šaty a posadila se zpět na své místo. Přitáhl jsem ji k sobě a políbil. Cítil jsem z jejích usmívajících se napuchlých rtů její dech vonící po červeném víně a sám sebe.

🎶
Plánovala jsem rozpácnout své znavené tělo, zabalené po sprše do županu, na gauč a hodit nohy na stůl. Optimálně s ještě jednou sklenkou červeného a nenáročnou literaturou k tomu, nebo i bez literatury. Mrkla jsem zběžně na hodiny, blížila se jedenáctá. Zívla jsem, ale dnešního večera jsem se ještě vzdávat nechtěla. Stoupla jsem si na špičky, abych dosáhla na vinné skleničky. Položila jsem je na linku a vydala se do spíže pro lahvinku, loktem jsem přitom zavadila o bílou obálku, která s plesknutím přistála u mých nohou. Zvedla jsem ji a chtěla vrátit zpět na kuchyňský ostrůvek, když mě do očí praštilo několik písmen vyvedených ne zrovna krasopisem. Málem mi tlustá obálka znovu vyklouzla z prstů, křečovitě jsem ji sevřela a zadívala se na adresáta. Martin Havránek, Crow inv., Buková 219, 262 23.
Zatmělo se mi před očima, a žaludek se zhoupl v protestu.