Neříkej ani slovo

Tajné plány

O půl roku později

                                       🎶
,,Eli, nutně potřebuju tvoji pomoc."

,,Ale ale. Copak? Nevíš jaké maso na svíčkovou?" zazubila jsem se na Honzu, tvářil se totiž jako boží umučení, což ve mně vzbuzovalo škodolibou radost.

,,Na takové blbiny mám google. Nebo lépe, Máju. Si myslíš, že jsem začal vařit?"

,,No podle toho, jak bývá v poslední době zelená, by mě to nepřekvapilo," usmála jsem se ještě víc.

,,Co tím jako myslíš?"

Aha. Takže si toho nevšiml. Asi už vidím trávu růst a Mája má i přes začátek jara málo sluníčka.

,,Ale nic. Tak s čím potřebuješ pomoct?"

,,Potřeboval bych, abys Máje koupila bílé letní šaty."

,,Cože?" vyprskla jsem poslední kousek koblihy, které nám dovezl k pozdní snídani.

,,Krásné bílé letní šaty. Ale tak, aby to za žádnou cenu nezjistila."

,,Proč nepoužiješ slovutný google?" rýpla jsem si.

,,Protože mám tebe," zamrkal.

,,Nepovídej. Určitě bys vybral dobře."

,,Ale já je nechci vidět, chápeš?"

Zavrtěla jsem hlavou a najednou se začla smát jako blázen, když mi to došlo. Zvedla jsem se ze židle a vyrazila tryskem za Martinem do koupelny. Tohle nemohlo počkat ani vteřinu. Ani dokud nevyleze ze sprchy. Předběhl mě, srazila jsem se s ním ve dveřích. Měl co dělat, aby mě chytil a neodrazila jsem se od jeho hrudníku jako hopík.

,,Bude svatbaaaaa!" zaječela jsem a trochu se bála, že mi ten přiblblý úsměv rozpůlí obličej.

,,No jo, Kladivoun do toho praští. Jestli ho teda Mája spíš nepraští po hlavě," odsouhlasil Martin.

,,Počkej, ty to víš?" píchla jsem ho prstem mezi žebra.

Jen přikývl. Zářil jako lampiónek. Oba zářili. Jako malí kluci, kteří vymysleli pekelnou kulišárnu.

,,Ale nesmíš to prásknout. Udržíš tajemství?" zašeptal.

,,Kdy?" otočila jsem se zpátky do kuchyně na Honzu.

,,Za čtrnáct dní, na Fuerteventuře."

,,Mazec," zachechtala jsem se. ,,Z toho se Mája po... Nebojíš se trochu, že ti dá košem? Taková přepadovka?"

Pokrčil rameny, ale v obličeji se mu zračila jistota, že tenhle tah dopadne dobře.

,,Sice o tom Majulinka neví, ale její tatík už souhlasil."

,,No to mě podrž," nestačila jsem vycházet z údivu.

,,Takže tam bude taky?"

,,Nechtěl. Takže jen my dva a vy dva," ukázal na nás dlouhým prstem.

Právě zvýšil své šance na úspěch o milion procent.

,,Letíme na Fuerteventuru?" zeptala jsem se pro jistotu.

,,Jo. Takže ty šaty. Seženeš je?"

,,Samozřejmě. Jen doufám, že nás pak Mája nepozabíjí všechny."

Xxx
Poťouchlá radost těch dvou čertů byla nakažlivá. Usmívala jsem se pro sebe jako vesnický idiot celé dva týdny a i teď v Martinově náručí, kam si mě přitáhl těsně potom, co se do tmy rozpípal budík.