Neříkej ani slovo

Úmluva

🎶
Naplánovaný výlet s přespáním v kempu na Antýglu, jsme o den posunuli a zkrátili, místo něj jsme jen prozkoumali krásy Vydry, smočili nohy v její arkticky ledové vodě a po opalovaní na kamenných obřích hrncích v jejím korytě se vrátili v neděli odpoledne domů, uvědomujíce si, že naše soukromá bublina je extrémně křehká a že alespoň já ji potřebuji trochu pořešit. Usadili jsme se na terasu se zbytkem jahod se šlehačkou a skleničkou bublinek.

,,Musíme se nějak domluvit," nakousla jsem kyselé téma.

,,Na čem, princezno?" prohlížel si mě přes skleničku šampaňského, v které se odrážely odpolední paprsky.

,,Nemůžu tě dál takhle využívat. Budu ti platit nájem."

Prudce se posadil, až mu alkohol vyšplíchl na triko. ,,Neuhnala sis úžeh?" zašklebil se na mě. ,,Nesnaž se mě urazit, Eliško."

,,Nesnažím. Ale nejsem zvyklá na někom příživničit," odpověděla jsem klidně.

Martinovi čelo zbrádila hluboká vráska.

,,Nebudeš mi platit. Tečka," položil skleničku na stůl a vztekle si otíral mokré ruce o kraťasy.
Díval se na mě, jako bych ho nařknula z válečného zločinu, daleko nasraněji, než předevčírem, kdy jsem mu nadávala do zrádců.

,,V tom případě se odstěhuju," pokrčila jsem rameny. Takhle to nejde, mám svoji důstojnost.

,,To je geniální plán," odsekl sarkasticky, ,,takže se teď odstěhuješ, zařídíš si byteček, abychom dalších x měsíců mohli trajdat sem tam. Aby to náhodou jednou nebylo jednoduché. A ještě k tomu ze svého pidi platu budeš platit nájem a služby. No bezva," zavrtěl nade mnou hlavou, jak nad nezvedeným capartem.

,,A co tedy navrhuješ?" procedila jsem skrz zatnuté zuby. Kurnik, jako bych nevěděla, že proti němu vydělávám pakatel. No a co? Do háje! Jen se snažím najít rozumnou cestu, která nás ani jednoho nebude nutit se zavazovat dřív, než by chtěl.

,,Abys přestala vymýšlet kraviny," zavrčel.

Trhla jsem sebou, jakoby mi vrazil políček.

Chytil mě za ruce a přitáhl si je ke svému obličeji. ,,Promiň, Eli. Ale je to prostě blbina. Chtěla sis ušetřit na auto, ne? Tak to udělej a nevyhazuj peníze z okna," vtisknul mi polibek na vnitřní stranu zápěstí.

,,Nechci, abys mě tu nechával z podělaného soucitu. Nechci tě zneužívat," vyřkla jsem potichu svůj poslední argument.

,,Ty mě?" usmál se na půl úst. ,,Zneužívat budu leda já tebe, obráceně to nefunguje," vyplázl na mě jazyk a přitáhl si mě na svůj klín.
,,Eli, asi chápu o co ti jde. Ale," prohnětl moje hýždě, ,,uznej, že pokud chceme být spolu, je blbina udržovat dvoje bydlení."

Chytila jsem se ho kolem krku a zahleděla se do nezbedných zelených očí. Ta tam byl hněv, zůstala jen zvědavost a poťouchlost. Sklonil hlavu a přejel mi vousy po krku a stejnou trasu olízl, než zuby jemně stiskl kůži na trapézu. Vyjekla jsem a začala se se smát, když mi prsty začal počítat jednotlivá žebra. ,,Jestli mě takhle budeš zlobit, tak tě budu mučit. Děsivě," zmáčkl mě nad kyčlemi, až jsem na něm nechtíc poskočila. ,,strašně," zadrnkal znovu na žebra a obličej zabořil do mého výstřihu, ,,a šíleně."

,,Bych si, být tebou, moc nezačínala, možná jsem čarodějnice," vzpomněla jsem si na sen z předevčerejška.

,,Tak to z tebe tu černou magii budu muset vyšukat," zašeptal a lehce mě kousl do prsa, ,,jako správný vymítač."

,,A o takovém vymítání jsi slyšel kde? Nesmíš věřit všemu, co ukazují na Pornhubu," zakřenila jsem se na něj.

,,Budeš trpět, Eli," zasmál se ďábelsky. Zahákl ukazováky za ramínka mého tílka a jedním rychlým pohybem ho stáhl až kamsi k mému pupku.

,,Počkej, se mi o tom zdálo. Celá Rudá kněžka. Jen mě chtěli upálit, to tam trochu nesedělo. A pak mě zachránil tajemný jezdec," mrkla jsem na Martina.

,,Vidíš, i ve snech tě zachraňuju," zatvářil se jako cherubínek a lípnul mi mlaskavou pusu.

,,Neříkala jsem, že ty."

,,Ale měla bys. Jinak neuvidíš další díl Her o trůny. Pustím ti leda Krtečka, možná Makovou panenku, aby se ti pak nezdály ošklivé sny."

,,Ale kuš," pleskla jsem ho po paži s přitiskla se k němu blíž nahým hrudníkem.

Telefon se rozvibroval s takovou razancí, až málem seskočil z hrany stolu. Zachytila jsem ho, ze stehen mi sklouzla rozečtená detektivka na zem, rozplácla se do trávy jako žába. ,,K sakru."
Neznámé číslo, v neděli večer. Marketingoví průzkumníci se asi nudí. Zastavila jsem palec nad červeným znakem pro odmítnutí hovoru. Jenže, co když je to Petra a potřebuje pomoct? Vztek mě sice nepřešel, ale kdyby se jí něco přihodilo...

,,Doležalová," řekla jsem odměřeně.

,,Ahoj, Eliško," ozval se z reproduktoru mužský hlas. Povědomý, ale nebyla jsem schopná zařadit odkud ho znám.

,,S kým mluvím?"

,,Tady je Honza."

,,Stalo se něco Máje?" napadlo mě okamžitě.

,,Ne, ne. Počkej. Teda pokud nepočítáš, že se jí asi bude hůř chodit," uchechtl se.

,,Cože?" zavyla jsem, než mi došlo, na co naráží.

Chvilku se smál, než jsem ho utnula. ,,Co potřebuješ?"

,,Jednu takovou maličkost. Nejde tolik ani o mě. Neslyší nás teď Havry?"

Postavila jsem se na ztuhlé nohy a rozhlédla se po zahradě. ,,Ne, šel si zacvičit."

,,Fajn. Budeš zítra večer doma?"

,,O co ti jde?"

,,Eli, poslouchej chvilinku, prosím," najednou zněl podezřele vážně. ,,Budeš tedy doma?"

,,Jo," souhlasila jsem neochotně. Netušila jsem, co má za lubem.

,,Umíš ovocné knedlíky?"

,,Co? Jo, umím, ale co to sakra...?"

,,Je to trochu delší historie, Martin na ně chodil k našim. Má je rád."

,,Díky za info, ale nač ty tajnosti?" zamračila jsem se, i když mě nemohl vidět.

,,Uvaříš je zítra Havrymu?"

,,Klidně, když ti to přinese klidný spánek."

,,Neřekl ti to, viď? Vlastně mě to vůbec nepřekvapuje."

,,Co proboha?" skočila jsem mu do řeči.

,,Zítra má narozeniny."

,,To nezní tak tragicky," podotkla jsem, ale kdesi vzadu v hlavě mi blesklo nepříjemné tušení. Ne, o tom se Martin nezmínil.

,,Neslaví je. Jen dojde na povinnou návštěvu ke své matce... a pak je v prdeli," vyplivnul, jako by mu slova zhořkla na jazyku.

Pár vteřin ticho narušoval jenom náš dech. Stála jsem zkoprněle uprostřed zahrady nořící se do stínů, obklopená opečovávanými keři a horkým vzduchem prosyceným vůní posečené trávy, která se mi otírala o bosé nohy, přesto jako bych stála uprostřed vyprahlé mrtvé pouště. Zamžikala jsem očima, abych se probrala. ,,Proč?" vzmohla jsem se nakonec.

,,Jeho máma je magor, ale to ti musí Havry vysvětlit někdy sám. Uděláš mu prosím ty knedlíky?"

,,Jo," hlesla jsem.

,,Jen mu nekupuj žádný dárek, asi by mi pak nakopal prdel, že jsem ti něco řekl."

Dík za radu. Toliko k upřímnosti a důvěře. Do hajzlu!

,,A udělej jich víc, stavím se večer na skleničku," snažil se odlehčit náladu, ale moc se mu to nedařilo.

Típla jsem telefon a poslala ho napůl letmo zpět na stůl.