Od vraždy k lásce

#2 První hádka

Už jen posledních pár lidí a zrovna ti, které nenávidím. One direction. "Upřímnou soustrast All," řekli mi všichni, stejně jako ostatní.

Ani jsem se na ně nepodívala. A k mé smůle je táta pozval na "hostinu".

Už jsme tu zůstali jen my a máma. Táta s Mikem šli nakládat květiny a já šla pomalu k rakvi.

"Mami, slibuji ti, že se o ně postarám. O tátu, o Mika a hlavně o Tomase. Budeš mi chybět." Naposledy jsem ji chytla za ruku a vtiskla do ní stříbrné srdíčko.

"All, pojď, už jedeme, ať tam nejsme poslední." Přišel ke mně Mika, chytl mě kolem ramen a vedl k autu.

Květiny jsme zavezli domů, vyzvedli jsme Tomase od chůvy a jeli do hospody, kde se konala "hostina". Normálně by jsme s sebou Tomase nebrali, ale chůva musela narychlo pryč. Aspoň si nebudu muset s nikým povídat a budu Tomase hlídat.

Měli jsme oddělený sál od celé hospody a bylo tu zhruba 30 lidí. Což je na můj vkus až moc. Toma jsem položila na zem, chytla za ruku a vedla ke stolu v koutě, kde nás nikdo nebude rušit.

"A vy, slečno? Co to bude?" mluvila na mě mladá servírka.

"Já si dám jen vodu a mohla by jste mi prosím tohle ohřát?" podala jsem jí flaštičku s mlékem a usmála se na ni.

"A na jídlo?"

"Zatím nic, dám si něco později. Děkuji." Usmála jsem se na ni a dál se věnovala Tomasovi, který si hrál s medvídkem."Broučku, nech to! Za ten ubrus se netahá!" byla jsem už trošku naštvaná, když potřetí skoro strhl ubrus.

Podíval se na mě, jak kdybych mu vzala nejmilejší hračku a byl uražený. Překvapuje mě, jak jsou děti v tomhle věku chytré. Jelikož už jsou mu tři roky a zanedlouho budou čtyři, už chodí. Slezl mi z klína a utekl mezi ostatní lidi. No super, teď ho musím najít.

"Tomasi?! Tome, já to tak nemyslela!" ostatní si mě kupodivu nevšímali, ale ani mi nepomohli hledat.

"No tak, Tome, vylez, ať jsi kde jsi!" už jsem byla naštvaná.

"Hledáš tohohle broučka?" promluvil za mnou hlas. Otočila jsem se a tam stál... Zayn a v rukou držel Tomase.

"Jo, díky." chtěla jsem si Tomase vzít a dát mu najíst, ale schoval se k Zaynovi a na mě se nekoukl.

"Je to divné, cizích se obvykle bojí."

"Kdo by taky odolal mně? Jsem tak dokonalý!" prvně se tvářil vážně, ale pak vybouchl smíchy.

"Jsi blbej," řekla jsem naštvaně.

"Tome, jdeme jíst, pojď," když jsem mluvila o jídle už za mnou chtěl. Vzala jsem si ho a šla zpátky ke stolu. Zayn šel ale s námi.

"Ještě něco chceš?" zeptala jsem se ho, když jsem si sedla a začala Tomase krmit.

"Chci se omluvit." Pousmál se, ale sklopil zrak k zemi.

"Za co? Za to že jste mi zabili mámu? Že kvůli vám nemám nejbližší osobu, že tenhle prcek bude vyrůstat bez mámy? Sorry, ale tohle blbý promiň nespraví!" začala jsem tam pěknou scénu.

"Myslíš třeba ty i na nás? Že nás to mrzí? Že si to dáváme za vinu a v podstatě za to ani nemůžeme? Že já! Si to kvůli vám vyčítám každou minutu? Asi ne jak je vidět!" začal na mě křičet zpátky.

"Neřvi tady laskavě na mě! A..." Tom začal plakat, takže jsem se sbalila a šla s ním ven. "Tome. Šššš, to bude dobrý!" chovala jsem ho v náručí, hladila po hlavičce a sama se snažila zadržet slzy.

"Všechno dobrý?" objevil se za mnou Mike. Přikývla jsem.

"Vlastně ne," řekla jsem po chvíli.

"Mohl bys nás odvést domů? Už tu nechci být a dám Toma spát." Mike jen kývl a zmizel vevnitř. Za chvíli se objevil znovu i s taškou Toma a s klíčky od auta. Během cesty mi Tomas usnul v náručí. Doma jsem ho dala do postýlky a šla si dát sprchu.

Mám za sebou náročný den. Pak jsem se už jen převlíkla do pyžama a ulehla do postele. Ani jsem se nenadála a upadla jsem do říše snů.

V popisku je Tomas :)