#9 Zkouška

206 19 3
                                    

Namalovala jsem se a šla za Tomem. Ten už byl oblečený a čekal na mě. Vzala jsem si mobil, kartu od pokoje a s Tomasem šla dolů.

Dole už čekali všichni, hned jak Tomas uviděl kluky rozběh se k nim. Jen jsem si povzdechla. Zayn jej vzal do náruče a něco mu šeptal do ucha. Tomas jen přikyvoval a smál se.

"Ahojte," pozdravím jen tak, aby se neřeklo. Všichni mi pozdrav opětují.
"Takže jdeme, je to kousek, jdem pěšky," zavelí táta a jde pryč. Zbytek se tak nějak rozejde a já jdu poslední. Vlastně ne, za mnou jde Zayn a za ruku vede Tomase.

"Díky," ozve se mi za zády jeho hlas. Jen naštvaně zavrčím ve smyslu ať mě nechá být. Naštval mě, jak už včera když pustil ten horor, tak ráno když se jen tak vypařil. A navíc nesnáším ho.
"Díky za tu snídani," ozve se znovu.
"Hmm." Je jediné co vydám.
"Takže zase špatná nálada," zavrčí podrážděně.
"Jo jasný, já mám špatnou náladu. Zrovna ty máš co říkat," vyjedu po něm a doběhnu táty. Nehodlám se hádat ještě na ulici. Zrovna s ním.

"Já... chvilku budu venku, motá se mi hlava," řeknu taťkovi když stojíme před halou.
"Dobře, pak přijď, Tomase bereme sebou," pohladí mě po paži a i s kluky zmizí v hale.
Dobře není to skrz to, že se mi motá hlava. Potřebuji si zapálit. Nejsem nějak závislá nebo se nenazývám kuřákem. Jen v nejnutnějších případech si zapálím. Poprvé to bylo před rokem, když zemřela máma.

Pohled Zayna

Trhnu sebou, když mi někdo bouchnul do dveří. Ignoruji to a jsem stále zabořený v peřinách. Bouchání se opakuje, tak se zvednu a jdu otevřít.

"Díky bohu jsi v pohodě," vletí do pokoje hned Louis.
"A co by mi asi tak bylo?"
"Včera jsme tě nemohli najít a dneska ráno taky ne," vychrlí Louis.
"Jo no já... neměl jsem náladu vám otvírat. Byl jsem celou dobu tady," poškrabu se na zátylku a vyhrknu první věc co mě napadne.
"Jo, jasně," začne se smát Louis. "All ti posílá snídani," strčí mi do ruky krabičku se salátem. A do háje.
"Fajn, byl jsem u ní. Nemohla uspat Toma a bála se bouřky," řeknu zkráceně a pustím se do salátů, mám docela hlad.
"Dobře nebudu zvědavej," zasměje se Louis a zvedne ruce v gestu, že se vzdává. "Jo brácho, máme být za půl hoďky dole. Jdeme zkoušet," oznámí mi ještě Louis a zmizí.

Když dojím snídani, převléknu se a jdu čekat dolů. Po chvíli se sejdeme všichni a už čekáme jen na All s Tomem.
Za chvíli dorazí i oni. All to sluší jako vždy. Raději uhnu pohledem a sleduji zeď naproti mě. Doběhne k nám Tomas a plácne si s klukama na pozdrav. Usměji se na něj a vezmu jej do náručí. Zašeptám mu do ucha otázku a on jen přikývne a usměje se.

"Ahojte," dojde k nám i All. Všichni ji pozdraví a jdeme směr arénu. Jdu s Tomem poslední a pozoruji All před námi. Když se na ni snažím mluvit, odbije mne a nakonec doběhne za Paulem. Před arénou zůstane stát s tím, že jí není zrovna dobře. Chtěl bych s ní zůstat, ale nemůžu, musíme jít zkoušet.

Na zkoušce je sranda jako vždycky. Tomas sedí v první řadě pod pódiem a s úsměvem nás pozoruje a tleská. Trochu mě zamrzí, že tu All není. Ale co do háje musím se sebou něco dělat.

Začneme s klukama dělat blbosti, až se valíme na zemi.
"Tomas," zašeptám a všichni mě pochopí. Seskočíme z pódia a vrhneme se na něj. Všichni ležíme na zemi a lechtáme se.
"Fajn pauza," zatleská Paul, abychom ho slyšeli.

Kluci se někam rozprchnou a já se rozhodnu jít si jednu zapálit. Když neděláme s klukama kraviny nebo nejsem s All, i když se hádáme, mám se divně. Prostě stav nouze, jdu si zapálit.

Pohled All

Odhodím nedopalek od cigarety a pro jistotu ji zašlápnu. Vydám se dovnitř do haly. A podle zvuku dojdu až k pódiu. Dobře k pódiu ne. Zakotvím v tmavém koutě v rohu a pozoruji kluky. Zpívají hezky. Harryho hluboký hlas, Niallův irský přízvuk, Liamův vyšší hlas než ostatních, Louisův pronikavý, možná bych řekla křiklavý, ale i tak nádherný hlas a Zaynův chraplák... aww, zpívají dokonale to se musí uznat. Sedím tam a po chvíli si začnu pobrukovat jejich melodie.

Snažím se zadržet smích když se kluci válí na zemi a lechtají se. Nakonec se vrhnou i na Tomase.

"Fajn pauza," tleskne táta a zakřičí aby ho bylo slyšet. Kluci se rozprchnou a já tam zůstanu sedět. Tomas sedí dole s tátou a povídají si.

"Já tě viděl." Ozve se mi za zády. Rychle se otočím, abych viděla kdo tam stojí.
"Louisi vyděsil jsi mě," pousměji se, ale jsem ráda, že je to on.
"Tak jak se ti líbíme?" uchechtne se a posadí vedle mě.
"No... zatím jsem neohluchla," snažím se zachovat kamennou tvář, ale po chvíli se rozesměji.
"Tak teď si mě ranila," sáhne si Louis na místo srdce a tváří se uraženě.
"Tak to se omlouvám, že jsem urazila váženého pana Louise Tomlinsona," odpovím mu co nejvíce v klidu.
"No, omluva se přijme pod jednou podmínkou," zasměje se Louis.
"Ano?" řeknu na náznak, že jej poslouchám.
"Přijdeš večer na koncert," nesměle se pousměje jakoby se bál.
"No... to si budu muset..."
"Louisi zkoušíme," zakřičí kluci, kteří už jsou na pódiu.
"To si budu muset ještě rozmyslet, abych neohluchla," řeknu mu znovu a začnu se opět smát.
"Jo tak neohluchla," stoupne si Louis přede mě. "Tak já ti ukážu," vytáhne mě na nohy a přehodí si mne přes rameno.
"Ne Louisi pusť mě dolů," zapištím když se se mnou rozběhne dolů za klukama.
"Louisi prosím," pištím dál a bouchám ho do zad. Přinese mě až na pódium. Posadí mě na ně a začne mě lechtat. Nakonec se k němu přidají i kluci.
"Hej," pištím pořád a kopu kolem sebe nohama a rukama.
"Tak to odvolej." Nevím jakým zázrakem, ale Louis na mě sedí obkročmo a snaží se, abych to odvolala.
"Nikdy," stojím si za svým a utírám si slzy od smíchu.
"Jak chceš," řekne Louis bez problému a začne mě znovu lechtat.
"Dost! Dost! Dobře odvolávám!" zakřičím, když už to nemůžu vydržet.
"Pořádně," řekne Louis a přestane mě lechtat.
"Odvolávám, že bych mohla ohluchnout," při těchto slovech zkřížím prsty, ale sama vím, že zpívají dokonale.
"A?" čeká Louis.
"A ráda přijdu na váš koncert," dodám, aby byl Louis spokojený.
"Budeme se těšit," řekne s úsměvem a stoupne si. Kluci ho hned začnou pošťuchovat a Harry jej odtáhne kousek dál.

Přede mnou se objeví ruka. Kouknu na toho kdo mi ji podává. A trochu s úšklebkem ji příjmu.
"Díky," pousměji se na Zayna.
"Fakt přijdeš na koncert?" zeptá se jako by tu nebyl. "Všiml jsem si prstů," pousměje se a naznačí překřížené prsty.
"No uvidím jak s Tomasem," pousměji se a seskočím z pódia, protože přijde táta a kluci pokračují ve zkoušení. Přisednu si za Tomem do první řady a pozoruji kluky.
Na konci jim s Tomem přeci jen zatleskáme, protože zpívali hezky.

"Konec," zaskučí Niall a padne na zem. Tomu se musím zasmát. Ostatní se sesypou na něj a leží na hromadě.
"Dobře končíme," zasměje se taťka a někam odejde.
Vyskočím na pódium a dojdu ke klukům.
"Vy toho teda vydržíte," zasměji se jim.
"Zkoušíme už 5 hodin, zkus si to," zaúpí Harry.
"Cože, to už jsme tady 5 hodin? Nialle to jsi to vydržel bez jídla?" zasměji se.
"Cože jídlo? Kdo co říkal o jídle?" zbystří Niall, asi nás moc neposlouchal.
"Já, že tě zvu na pozdní oběd," natáhnu k němu ruku a vytáhnu jej na nohy.
"Tak takové pozvání přijímám," usměje se na mě Niall. Pomůžeme na nohy i ostatním.

Na oběd jsem šla nakonec jenom já s klukama. Tomas a táta šli do hotelu. Celkově tenhle den byl dobrý a to ještě nekončí.
"No tak dobrá... já přijdu." Přemluvili mě nakonec kluci a já půjdu na jejich koncert.
"Už jsi dojedl Nialle?" zeptá se jej Louis. Niall si 2xpřidal a ještě teď jí.
"Uhm... jo," zahuhlá s plnou pusou a my se rozesmějeme. Mávnu na servírku s tím, že chci zaplatit.
"Zbláznila jsi se?" vyhrkne Zayn s Louisem zároveň.
"Co proč? Říkala jsem, že vás zvu," pousměji se a vytahuji si peněženku.
"Na to zapomeň," vezme mi ji Louis z ruky a Zayn zatím zaplatí.
"No tak fajn... díky kluci," usměji se na ně. Vím neměla jsem je ráda, ale lidé a názory se mění, ale pravdu? I tak mám trošku ten odstup, to co se stalo se jen tak odpustit nedá. K Zaynovi mám ten odstup úplně a k Louisovi vůbec.

Cestou na hotel děláme různé blbosti. Běháme parkem sem a tam a smějeme se jak malý. Musím říct, tyhle zážitky jen tak nezapomenu. Dokonce jsem se překonala a kousek tohoto si natočila. Rozhodla jsem se, že udělám nějaké video celkově z těchto 2 měsíců.
A co musím říct. Tyhle dva měsíce, budou ještě hodně zajímavý.

Od vraždy k lásceKde žijí příběhy. Začni objevovat