Od vraždy k lásce

#8 Útěk před snídaní

Začne zpívat jejich písničku. Zpívá hezky. Takhle když leží a mě si přitáhne na svou hruď má hlas hrubší a chraplavější. Ucítím, že Tomas usne po prvních chvílích. A mě se pomale taky začínají klížit víčka. Zayn dozpívá a líbne mě do vlasů.
"Dobrou," zašeptá a začne se zvedat. Chytnu jej za ruku a otevřu oči.
"Prosím..." podívám se na něj. "Zůstaň tu se mnou... s námi," přitáhnu si Tomase blíž. Zayn si lehne zpět a já se na něj natisknu. V té bouřce a po tom hororu jsem jen ráda. Přese mne i Tomase omotá paži a přitáhne si nás blíž. Spokojeně zavřu oči a znovu upadá do spánku.

Když jsem se ráno vzbudila, Tomas i Zayn ještě spali, rozhodla jsem se, že zavolám do hotelové restaurace a objednám snídani. Když mi oznámí, že snídani přinesou během 30 minut, jdu do sprchy.

Shodím ze sebe věci a nechám je ležet na zemi. Vklouznu do sprchového koutu a nechám na sebe padat studené kapky. Mám ráda studenou sprchu po ránu, vždycky mě probere. Po chvíli vypnu vodu a vylezu ze sprchy. Popadnu ručník, který jsem si položila na umyvadlo a začnu ze sebe stírat vodu.

Když si otírám nohy a jsem v předklonu, dveře do koupelny se otevřou.
"Tomasi vypadni," řeknu bez přemýšlení a otírám se dál.
"A do prdele..." Ten hlas!
"Zayne?" rychle kolem sebe omotám ručník a napřímím se. No myslím, že už toho stejně viděl dost.
"Promiň já... myslel jsem... promiň," snaží se nějak vymluvit z téhle situace a gestikuluje rukama ke dveřím a na mě.
"Zayne?... V pohodě," snažím se být klidná. Měla jsem se zamčít.
"Uhm... já... no...promiň," hlesne a kouká na mě.
"Mohl by jsi prosím..?" nedořeknu větu jen ukážu ven z koupelny.
"Jasně," hlesne a odejde.
Ouh... konečně. Trapás, do háje měla jsem se zamknout. Že já blbá na to nemyslela. Praštím se do čela. Rychle ze sebe setřu zbytek vody a chci se obléct.
"Jsem blbá nebo co už?" mluvím si zase na sebe, protože já si zapomněla vzít čisté oblečení.
"No fajn," zašeptám si zase pro sebe. Utáhnu si kolem těla pořádně ručník a vyjdu z koupelny. Rozhlédnu se a Zayna uvidím sedět na pohovce. Okamžitě si mě všiml.

Cítím jak moje tváře nabírají rudou barvu, když projdu kolem něj a jdu si pro věci. Vlastně sleduje mě celou dobu. Z kufru vyhrabu spodní prádlo, kraťase a crop top. Chci se jít převléct do koupelny, ale jak si všimnu, tu si zabral Tomas.

"Do háje," zakleju a přemýšlím co dělat. Než on vyleze z koupelny to bude doba. (Pozn. Vím Tomasovi jsou 4 :D ale on jaksi :D je to myšleno ve smyslu, že je na záchodě :D)
Nakonec se rozhodnu, že se převléknu tady. Nechám na sobě ručník a navléknu si kalhotky a kraťase. Celou dobu jsem otočená na Zayna zády, ale cítím jeho pohled na mě. Spustím ručník na zem a stále otočená zády k němu se snažím zapnout podprsenku. Jak jinak, než že mi to zrovna najde. Nerada si zapínám podprsenku vzadu. Bojuju s tím pěkně dlouho, ale stále se mi nedaří.

"Chceš pomoct?" ozve se mi za zády až nadskočím leknutím. Nevěděla jsem, že je tak blízko.
"Uhm... jo," spíše zašeptám, protože je mi to trapné. Zayn mi bez problémů zapne podprsenku a pohladí po zádech.
"Ehm... díky," vyrazím ze sebe a z otevřeného kufru nakonec popadnu tričko na ramínka.(http://www.polyvore.com/cgi/set?id=141335083) Nechci se před Zaynem vystavovat. I když... myslím, že už viděl dost.

Někdo zaklepe na dveře, otočím se, že půjdu otevřít, ale narazím do Zayna.
"Ohh," vyrazím ze sebe a podívám se mu do očí. Okamžitě se v nich začnu ztrácet. Ignoruji klepání a koukám na Zayna. Ten mě chytne kolem pasu a přitáhne blíž. Jsme od sebe několik málo centimetrů.

Bušení na dveře zesílí, já sebou polekaně trhnu a narazím do Zayna. Jen zadrží dech. Rychle ho obejdu a jdu otevřít. Za dveřmi stojí poslíček a nese nám snídani. S omluvou ji od něj přeberu a chci zavřít. Za mnou ovšem opět stojí Zayn.