Od vraždy k lásce

#1 Představení

Ještě jsem ze stěhovací krabice vyštrachala malou klenotnici a vyndala stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru srdce. Připnula jsem si ho na krk a mohla vyjít.

Měla jsem na sobě černé šaty do půlky stehen, ve vlasech, které jsem měla spletené do copu, rudou mašli. K tomu boty na vysokém podpatku. Černé kouřové stíny, řasenku a rudou rtěnku.

Sedla jsem si na zadní sedadlo naší audi. Táta si sedl na místo řidiče a už jsme čekali jen na brášky. Druhého hlídá chůva.

Bráška přišel a sedl si vedle mě, dal mi ruku na stehno a já na něj pootočila hlavu. Nuceně jsem se pousmála, i v tom černém mu to slušelo. Ale stejně mi do smíchu nebylo, ještě aby jo.

Ale mohla bych začít od začátku, že ano. Aby jste tomu rozuměli.

Jmenuji se Alice Higgins, ale většina lidí mi říká All. A ano, jsem dcera manažera One direction. Je mi 17 let, jsem vyšší postavy, většina lidí teda říká, že i hubené. No možná ten běh přece jen pomáhá. Mám dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči. Jsem přátelská, milá, hodná, celkem chytrá, kamarádská, uzavřená, žárlivá... no je toho celkem dost. Mám dva bratry Mika, který je o dva roky starší, takže mu je 19. A je dost hezkej to se musí uznat. Máme spolu skvělý vztah. A Toma, tomu jsou 3.

Jak už jste se dozvěděli můj táta je Paul Higgins a dělá manažera One direction. A moje máma? No... té zrovna jedeme na pohřeb. Je to přesně tři dny, co měla autonehodu a nepřežila.

Sledovala jsem krajinu kolem a cítila, jak se mi slzy derou do očí a začínají stékat po tvářích.Dojeli jsme k rozlučkové síni. Před máminu rakev jsem položila moje a její oblíbené květiny, modré růže.

Sedla jsem si s Mikem do první řady a koukali jsme na ostatní, jak postupně pokládají květiny.

Moment to byli... pět kluků, jeden blonďák, druhý kudrnatý, vysoký... Musela jsem se otočit a měla jsem pravdu, nespletla jsem se."Co oni tu dělají?" šťouchla jsem do Mika a pokynula jejich směrem.

Ano, stáli tam One direction a podávali ruku tátovi.

"Přišli se rozloučit, jako ostatní." Mike to bral dobře.

"Ale já je tu nechci, můžou za to oni." Začaly mi znovu téct slzy a byla jsem dost naštvaná. "All," povzdechl si bráška, protože věděl, že jsem naštvaná.

"Kvůli mámě." Chytl mě za ruku a trošičku se pousmál. Jen jsme přikývla.

Za chvíli tam už byli všichni, táta si sedl vedle mě a přišel farář.

"Sešli jsme se tu, abychom se rozloučili s Amy Higgins..." Nekontrolovatelně mi tekly slzy.

Na konci proslovu jen dodal: "Prosím, povstaňme a k Amyně úctě zachovejme poslední minutu ticha." (Pozn.autora: já vím tohle je divná věta. nic jinýho mě nenapadlo) Všichni povstali a ani nemukli, jen většině tekli slzy.

Po zakončení obřadu přišlo na předávání rukou a upřímné soustrasti, které jsem se, bohužel, jak jsem měla v plánu, nevyhnula. Všude jen samé "upřímnou soustrast, je nám to líto, jak na tom jste, jak je Tomasovi," lezlo mi to krkem a chtěla jsem se vypařit, ale to nějak nešlo.

Už jen posledních pár lidí a zrovna ti, které nenávidím. One direction.

"Upřímnou soustrast, All," řekli mi všichni, stejně jako ostatní.