ON THE WIRE

•Kapitola 9 - Sladkých 15. •

"Takže, na tý oslavě bude fakt hodně lidí, je teda možný, že se s Brianem vrátíme domu pozdě nebo se nevrátíme vůbec. Nečekej na nás a neboj, žijeme i když ti nebudeme zvedat telefon. Máme tě rádi," seznamovala mámu s pravidly. Brian jenom nečinně koukal, jak je Lena úplně v pohodě. Asi v půlce proslovu ji stejně přestal poslouchat a vzpamatoval se až u posledních tří slov. Lena sice mámu obejmula, ale on se k tomu moc neměl.

Lena si hodila klíče do bílé minikabelky a otočila se ke dveřím. Nazula si bílé vansky s černými detaily, prozatím co si Brian nazouval své sportovní boty. Vykročili z domu.

Na příjezdové cestě ještě nestálo auto jejich táty, zatím tam zabýralo až zbytečně moc místa auto Briana Rosse. Otevřel si dveře, ale Leně ne. Ta rozhodila překvapeně ruce a její bratr se na ni ušklíbl. Nastoupili. Než stačil nastartovat, Lena sáhla do úložního prostoru pro balíček žvýkaček. Zrovna tam byly poslední dvě. Lena si, jak měla ve zvyku, chtěla vzít obě dvě. "Nech. Mi. Jednu," říkal slovo od slova Brian.

Podívali se na sebe. Lena se neubránila úsměvu. Pomalounkým pohybem si dala do pusy jednu z nich. Nejdříve do ní dvakrát kousla a poté ji začala lehkými pohyby kousat. Přendala si druhou žvýkačku a opět se snažila ji lehkým pohybem dostat do úst. Asi na půli cesty ji Brian chytil za zápěstí. Lena si ji bleskově přendala do druhé ruky. Chtěla ji dostat do úst, ale Brianovy reflexy byly rychlejší. Chvíli se takhle prali, ale potom se z
ničeho nic zastavili. "Dlužíš mi už dva balíčky," řekl ve vší vážnosti. Lena mu ji ale nechtěla dát. Tak si vzal obě její ruce do jedné a žvýkačku si prostě vzal. "Briane!," zakřičela na bratra. Brianovi už to ale bylo jedno.

Zanedlouho dorazili před dům Carterových. Na zahradě bylo nejmíň padesát lidí, dívek i chlapců. Tančili na hudbu, která byla i venku slyšet celkem dost. V ruce drželi plastové kelímky, pravděpodobně s chlastem. Někteří svírali v rukou rovnou celé flašky, které byly většinou poloprázdné nebo úplně prázdné. Bylo na nich vidět, že už v sobě něco málo mají.

U bazénu sedělo bezmála další stovka lidí. Skákali do něj ještě v oblečení a řvali na celou ulici. Bavili se. Pak jedna holka, kterou Lena přísahala, že v životě neviděla, vyhodila flašku do vzduchu a další neznámý kluk ji při skoku do bazénu rozbil baseballkou. Ránu slyšela dvojčata až v autě.

"Tady to teda žije," pozorovala dění z auta, "a to máme zpoždění jenom hodinu." Tohle měla být první party, kterou navštíví. Čekala poklidný večer s partou a maximálně pěti dalšími hosty. Pod slovem 'party' si sice představila napoprvé to, co teď viděla. Lidi, chovající se jako ožralá zvířata, chlast a hlavně hodně hudby. Jo, ale nečekala, že něco takového zažije v nedožitých patnácti. Sice ji to trochu děsilo, což možná bude tím, že nikdy neochutnala alkohol ani neokusila chuť cigarety či jiných omamných látek, ale musela si přiznat, že se na to těší. Brian takové pocity neměl. Jakožto populární dítě z gymplu, které navíc profesionálně plave a jezdí na závody po celém světě, byl na mnohem víc pařbách a věděl, jak se správně opít.

"Neboj...první party jsou vždycky takový, no, neodvazatelný. Kdyby ses tu nebavila, stačí říct a já tě svezu domu," uklidňoval sestru. Lena si odfrkla: "to asi nebude třeba. Hele, Briane, můžeš mi něco slíbit?" Brian pokýval hlavou na souhlas. Lena se nadechla: "kdyby to se mnou skončilo blbě, postaráš se, abych neudělala něco, čeho bych později litovala?" Brian jenom přikýval. Sám věděl, že se asi opije jako prase a nebude schopen dávat na sestřičku pozor. Ale naději jí dal slib.

Oba si odsouhlasili, že můžou jít. Lena si otevřela dveře. Pomalými kroky vystoupila ven. V podstatě najednou se zaklapla dvířka od auta. Jen, co dvojčata vstoupili na práh Adamového domu, uslyšeli ránu, následovanou další. Jejich pohled se nasměroval pod strom, za který zavěsili houpačku, na níž seděla dívka s modrými vlasy a červenou koženkovou bundou, nad kterou kluci rozbíjeli piňátu. Kolem nich byl shon lidí a všichni kluka podporovali. Mohl být o něco starší než Lena. Mohlo mu být asi sedmnáct.