Maybe it's not just a phase

ZAČÁTEK

     Škola končí za týden. Ve třídách panuje poklidná, líná nálada a horko červnového měsíce způsobuje, nepozornost žáků, protože všichni chtějí jenom k bazénu.

Jo leží na své lavici, nevnímá okolí jen přemýšlí o následujícím létu. Když bude mít štěstí, nebude nudné jako ty poslední dvě. Se svými spolužáky si nikdy moc nerozuměla a jako nejmladší člen její dávné dětské party tu zůstala trčet sama, zatímco ostatní šli (většinou) na Vysokou. Docela jí chybí.

(od teď pokračuji v Ich formě)
     Během dne žáci každou hodinu koukají jen na filmy nebo dokumenty. Všichni netrpělivě čekají na zvonek, coby symbol propuštění.
„Konečně. Už se sakra nemůžu dočkat na prázdniny." stěžuje si Vanessa nejspíš Anně.
„Ne asi. To už jsme tady fakt zbytečně stejně jenom koukáme na filmy, to můžu dělat doma taky." odpovídá Anna.

Cestou domů poslouchám písničky. Kluk, který jde naproti mně si mě toužebně prohlédne od shora dolů. Pak mi věnuje obdivný pohled. Já se ale naopak jen zamračím. Proč si kluci sakra myslí, že to všem holkám lichotí, když se na ně dívají jako na nějakou sexy trofej? Pomyslím si, protočím očima a jdu dál.

Když dojdu domů, můj bratr už se válí na pohovce v obýváku a kouká na televizi. Rodiče nejsou poslední rok (od té doby, co Adam pracuje) skoro vůbec doma, takže máme vážně pohodu.
„Nazdar Jo." pozdraví Adam.
„Čau." odpovím a přitom se nezastavuji na cestě do pokoje.
„Počkej!" zavolá za mnou. „Mám pro tebe novinku. Myslím že to ráda uslyšíš."
Zastavím se a dojdu k Adamovi: „No, o co jde?"
„Na léto přijede docela dost lidí. Vlastně to bude zase stejná parta jako před třema rokama."
Vážně říká to, co si myslím, že říká? „Kdo všechno má přijet?" zeptám se radši.
„No všichni. Tyler, Curt, Nick, Rose a Viv."
Na tváři se mi vykouzlí úsměv. „To jako fakt? No to je skvělý!"
„Já vím, mimochodem, mám tě pozdravovat od Rose a Nicka. Jak jsou na stejný vysoký, tak jsou si dost blízký, možná jsou spolu."
„Aha, no to je vážně dobrý vědět Adame. Jako já jsem si s ním plánovala začít, tak aspoň, že vím, že už je zadanej." řeknu ironicky a na tvář se mi prodere úšklebek. Adam se uchechtne, ale potom mi věnuje upřímný úsměv. Takový, co mi říká: „Stejně jsem fakt rád, že přijedou."

     Když večer usínám, myslím na léto a na všechny ty lidi. Má Tyler ještě dredy? Je Curt pořád ještě ve své 'Emo phase'? Vážné spolu Rose a Nick chodí? Do nich dvou bych to nikdy neřekla. Rose je takový ten rodinný typ, zatímco Nick vždycky tvrdil, že se nikdy neusadí a bude celý život cestovat... Je Viv pořád tak krásná? Ta myšlenka se mi vdere do hlavy téměř bez mého vědomí. Najednou je Viv vším, na co myslím. Vybavuji si její odbarvené, bílé vlasy pod ramena. Její zelené oči a úsměv. Její perfektní postavu v malých černých plavkách. Dokonce i parfém, kterým se voněla. Zaplaví mě vztek na samu sebe. Tohle už se znovu nebude opakovat, přikážu si. Nechci si zase dělat plané naděje! Viv je pro mě jen kamarádka. Nic víc. I když se na ni snažím nemyslet, jsem vážně zvědavá, jak ji Vysoká změnila. Už dva roky jsme si pořádně nepopovídali.

     Ráno mě vzbudí hlasitá rána. Vyskočím z postele a vyjdu z pokoje.
„Haló? Adame?" zavolám.
„Jsem v pohodě!" Odpověď se ozve z kuchyně, takže tam zamířím. Adam zrovna sbírá ze země dřevěné prkénko. „Sorry, že jsem tě vzbudil," řekne jen.
„V pohodě," řeknu a vydám se zpět.

Za chvíli už bych stejně vstávala do školy, takže vypnu budík a začnu se připravovat. Beru si síťové punčochy, černé kraťasy a šedé triko. Učešu si plavé vlasy s modrými konečky a sepnu je vzadu sponou. Tužkou na oči si vytvořím horní i dolní linky.

Ve Škole je zase nuda. Všechno probíhá stejně, teď mě to ale štve mnohem víc, protože už se nemůžu dočkat prázdnin. Vážně by to mohlo být super. Celý den se bráním myšlenkám na Viv. Vážně na ni nechci teď myslet. Ve své zadní lavici si krátím čas malováním. Kreslím během dne všechny tak, jak si je pamatuji. Tyler s tmavými dlouhými dredy se na mě divně culí. Ale tak je to naschvál, protože tak vážně vypadá. Rose má krátké zrzavé vlasy, pihovatý obličej a výrazné červené stíny na víčkách. Nick má oranžové, kudrnaté vlasy. Musel je nejdříve vybělit a všichni jsme se shodli, že vypadá jako klaun. Jeho tmavá kůže se známkami po čerstvě zahojeném akné se mi nepovedla přesně vystihnout. Nevypadá to moc jako Nick. Zamračím se nad svým nepovedeným dílem. Curt má černé, dlouhé a nažehlené vlasy oči silně obtažené linkami a všechno oblečení černé barvy. Na sobě má tričko s logem kapely Nirvana. Na Viv mi nezbývá čas. Přemýšlím, že bych tam měla nakreslit i Adama. Možná zítra.

     Když přijdu domů Adam tam ještě není. Nejspíš je ještě v práci, což mi vyhovuje. Alespoň mám chvilku pro sebe. V klidu si připravím něco k jídlu a pustím si k tomu sitcom. Je mi vedro. Klimatizace nefunguje už pár týdnů, takže je tu k nevydržení. Nakonec jdu ven s knížkou a posadím se pod strom, do chladného stínu. Už vlastně jen tři dny do prázdnin (nebo do pátku, pak je ale víkend a potom prázdniny). Čtu první díl knihy Percy Jackson.

Čas utíká jako voda. Jakoby po chvíli začne slunce slábnout a na obloze se tvoří první červánky. Vydám se zpět domů. U botníku se válí Adamovy tenisky, předpokládám, že je ve svém pokoji. Rodiče se vrátí až asi týden po začátku prázdnin, ale pak znovu odjedou. To bude pohoda, pomyslím si.

Tak trochu nezáživná kapitola (já vím), ale to je ta první vždycky xd. Snažte se pls ignorovat chyby. Díky.