Maybe it's not just a phase

TAK, JAKO JSME PŘIŠLI NA TENTO SVĚT

     Do školy dorazím trochu slušněji oblečená. Přeci jen je to poslední den třeťáku. Představa, že za rok budu maturovat je pro mě absolutně nereálná. Mám na sobě černé, punkové šaty. I když punkové jsou asi jen kvůli těm umělým, stříbrným ostnům, které lemují ramínka a konec sukně. Jinak jsou to vlastně obyčejné šaty. Samozřejmě bez síťovaných punčocháčů jsem jít nemohla. Plavé vlasy mám vzadu sepnuté černou sponkou ve tvaru motýlka. Cítím se s ní znovu jako malá holka.

Čekáme, až začne hodina. Všichni už chceme mít tuhle kravinu za sebou. Čekají na nás přece prázdniny! Když konečně zazvoní, ve třídě se rozhostí ticho. O chvilku později nás náš třídní poctí svojí přítomností.
„No, takže většina z vás už je asi plnoletá, takže bych řekl, že vás už asi nemusím nijak zvlášť poučovat o bezpečnosti. Ale buďte každopádně opatrní. Nepijte, neberte drogy, buďte prostě rozumní.” odmlčí se. „No, vidím, že tu teď všichni chcete být asi stejně málo jako já,” touhle poznámkou si vyslouží úsměvy několika z mých spolužáků, včetně mě. „Takže bez dalších zbytečných řečí, vám prostě rozdám vysvědčení.”

Pak vyvolává k tabuli jednoho po druhém podle abecedy. Se všemi si potřese rukou, někteří pro něj mají hrníček, salám nebo tak něco, ale z ničeho z toho nemá radost. Když přijdu na řadu já, cítím se asi stejně, jako všichni ostatní. Trochu nervózní, ale hlavně šťastná, protože teď bude na dva měsíce od tohohle všeho pokoj. Potřese mi rukou. Na cestě zpět do své lavice se dívám na svůj prospěch. Z chemie nakonec 3! Z ajiny mám 1, což není takové překvapení ale z matiky mi nakonec dala 3. Tři 3, čtyři 1 a zbytek 2. To je vážně dobrý, pomyslím si.
„No, takže vám všem gratuluju, letos nikdo nepropadl, což je vážně super. Užijte si všichni prázdniny, protože za rok budete maturovat, takže vám radím, načerpejte síly. Hlavně se bavte lidi, protože už vám tolik školních let nezbývá. Někteří z vás si je prodlouží o Vysokou. Dost z vás na to vážně má, ale co jsem slyšel, tak i hodně z vás už chce jít normálně pracovat, takže se klidně letos vykašlete na brigády a užijte si tohle léto.” odmlčí se. „Děkuji všem za řekl bych docela úspěšný rok, a na shledanou v září.” Pak posbírá všechny své věci a opustí třídu. Všichni odcházíme až po něm, čistě ze slušnosti.

     Když dojdu domů, Curt už čeká na naší zahradě. Když mě uvidí, zvedne se ze židle a jde mi naproti.
„Jo! Ukaž známky. Jsi chytrá, takže stejně neočekávám žádnou hrůzu” řekne s úsměvem. Podám mu vysvědčení.
„No? Co myslíš?”
„To je vážně dobrý Jo. Rozhodně máš na Vysokou, byla by chyba, kdybys nešla. Za rok maturuješ viď?”
„Už je to tak.”
„Už víš z čeho?”
„No kromě povinných z výtvarky a geometrie”
„Hm, trochu zvláštní kombinace”
„Já vím, ale chci jít na architekturu a k tomu se v dnešní době výtvarka docela hodí.”

Doprovodí mě dovnitř.
„Řekl jsem ti už, že ti to dneska vážně sluší?” zavolá za mnou, když ho nechám v kuchyni, zatímco sama kráčím do pokoje.
„Počkej, to jako jenom dneska?” zavolám sarkasticky zpátky. Odfrkne si.
„Tak kam to chceš jít oslavit?” zeptá se po chvíli.
„Nevím, asi teď nikam, kdyžtak až i s Adamem a ostatními.”
„Fajn, to zní rozumně.” řekne. Dojdu zpět do kuchyně.
„Kdy mají vlastně ostatní přijet?”
„Rose a Nick přijedou spolu někdy dneska, Viv má přijet až v pondělí a Tyler snad v sobotu, pokud to prý stihne.”
„Je to pravda, že jsou Nick a Rose spolu?”
„Jsou, ale když jsem je jel navštívit, nevypadali, jako normální páry. Spíš jako nejlepší kámoši, co spolu šukaj a tak. Úplně nejlepší typ vztahu.”
„To měla být rada do budoucna?” zeptám se s úšklebkem. Ten mi oplatí a spyklenecky na mě mrkne.

Chvíli mlčíme.
„Jo víš, že si musíme alespoň připít, že jo?”
„Pche Curte, vážně si myslíš, že my, taková vzdělaná a slušná rodina, máme doma alkohol?” říkám ironicky, zatímco se otáčím a z baru vytahuji láhev vodky. „No vypadá to, že ano,” dodám. Ušklíbne se. Láhev položím na stůl a z jiné skříňky vytáhnu dvě skleničky. Curt nalije do obou slušnou várku a pak tu svou zdvyhne,: „Tak na Jo a její odpověď na každou otázku”
„A na Curta a povedené zkoušky i vztah,” dodám. Oba se Ušklíbneme.
Ťukneme si a najednou vypijeme obsah skleničky.
„Aaaaach”
„Ale copak, život na Vysoké tě neobrnil?” řeknu trochu posměšně, i když mám sama co dělat, abych na sobě nedala nic znát.
„Spíš se divím, že s tebou to nic nedělá. Můžeš už vůbec pít? Bylo ti už 18?”
„Bude. 24. července.”
„To jako fakt? Já myslel, že máš narozeniny až někdy v zimě!”
„Nechci aby se to nějak hrotilo, tak si to prosím nech pro sebe.”
„To určitě. Stejně, když to neřeknu já, tak Adam určitě jo.”
„Možná.”

„Nepůjdeme se projít? Nechce se mi být doma. Je tu ještě hůř než venku,” navrhnu.
„Jasný, proč ne. Kam?”
„Nevím. Hlavně nechci být tady.”
„Můžem jít kousek za město. Jak je tam v lese rybník a ta bouda,” navrhne Curt.
„Myslíš naše chlastací bouda?”
„Přesně ta,” ušklíbne se.
„Okej, tak jdem,” řeknu a rovnou zamířím ke dveřím.

     S Curtem míříme asi kilometr za město. Za rozbitou silnicí, která ohraničuje asi dva kilometry města, je les. Nejdříve se samozřejmě musíme dostat k silnici, což znamená projít chudšími čtvrtěmi (nebo je celé obejít). Naše město je vlastně takový koláčový graf. Na ploše, kterou lemuje silnice (a dál do středu), je 'chudá čtvrť'. Žijí tam feťáci, opilci, nevzdělaní a hodně bezdomovců. To se ale zlepšuje čím blíž jste k zbytku města. Pak je tu samozřejmě 'bohatá čtvrť'. S luxusními vilami, velkými domy a nejlepšími podniky. Je mnohem větší než 'chudá čtvrť', ale žije tam méně lidí. Vede do ní dálnice. Ve zbytku města žijí lidé jako moje rodina. Ne zrovna bohatí, ale také ne chudí. Rozhodně se nemáme špatně.

     Konečně dojdeme k silnici. Hned pár metrů za ní začíná les. Už by to tu někdo vážně mohl opravit, pomyslím si. O les nikdo zvlášť nepečuje, takže je to vlastně spíš 'prales'. S Curtem překračujeme stromy a brodíme se keři hustšími stále více, jak kráčíme více do hloubky lesa. Je to docela namáhavé, ale není to moc daleko. Po zhruba dvaceti minutách chůze už je vidět lesknoucí se hladina jezera.

     Bouda, ve které jsme se všichni z naší party alespoň jednou opili, vypadá pořád stejně. Tam teď beze slova míříme s Curtem.

     *Flashback:*
Rose dnes jako jediná nepila. Je léto a ona má zítra další den brigády. Mně je teprve patnáct, nikdy mě ale nikdo z mojí party nebral jako moc mladou. Taky jsem tak trochu opilá.

Tyler zvrací za budou, Rose se nad ním sklání a ptá se, jestli je v pořádku. Nick uvnitř spí. Curt je také uvnitř, popíjí pivo a o něčem si povídá s Adamem. Viv sedí u jezera a kouří cigaretu. Já se uprostřed toho všeho tak trochu nudím. Zamířím za Viv. Když si vedle ní sednu, nabídne mi cigaretu. Příjmu ji.
„Šla bych si zaplavat,” řekne najednou.
„Už je noc, bude ti zima.”
„No a? Pojď si se mnou zaplavat Jo. Prosím.” Vstanu. Nedokážu říct Viv ne. Mám ji ráda. Ale úplně jinak než ostatní. Podám jí ruku. Přijme ji, postavý se a začne se svlékat.
„Půjdeme na Evy!”
„Jasně, to tak,” řeknu ironicky.
„No tak Jo, nestyď se přede mnou. Nikdo jiný nedává pozor a já si to zítra stejně asi nebudu pamatovat. Navíc každý máme přece nějaký tělo.”
„Fajn. Spoléhám na to, že si to nebudeš pamatovat,” řeknu s úšklebkem. Viv jen přikývne.

Svlékám se pomalu, nejdřív si sundám boty a ponožky. Pořád se ohlížím, jestli někdo nekouká. Ani si nevšimnu, že Viv už přede mnou stojí nahá. Do tváří se mi nalije obrovská vlna horka. Ještě že je tma, pomyslím si. Má nádherné tělo. Je jako bohyně.
„M- m- možná, že to není nejlepší nápad,” vysoukám ze sebe. Viv protočí očima.
„No tak Jo, nebuď srab,” řekne s úšklebkem.

Pomalu ke mně táhne ruce. Chytí mě za konec trika a táhne ho nahoru. Nejistě zvedám ruce. Najednou tu stojím v podprsence. Rozepne mi knoflík u kraťasů a zip a stáhne je dolů až ke kotníkům. Zvednu jednu nohu a propnu špičku, aby mi je mohla úplně sundat. Pak to samé udělám i s druhou. Zvedne se ze dřepu, chytne mě za ramena a pomalu mě k sobě otočí zády. Rozepne mi podprsenku, kterou si pak stáhnu z rukou. Kalhotky si sundám sama. Už se tolik nestydím. Chvíli na sebe mlčky hledíme. Obě nahé, tak jako jsme přišli na tento svět.

Chytne mě za ruku. A hlavou pokyne na jezero. Bosy nejistě kráčíme ke břehu jezera. Překvapí mě, že voda vlastně není ani tak studená. Je naopak docela teplá. Brodíme se spolu. Když dojdeme do středu jezera, voda je nám oboum zhruba po prsa. Pořád se na sebe díváme. Pak se usměje a lehce na mě cákne vodou. Nečekám to, ale instinktivně jí to oplatím.

Chvíli se cákáme a smějeme se, ale pak nám začne být zima. Zase mě chytí za ruku a vydáme se na břeh. Tyler a Rose se někam ztratili. Napadá mě, že ho asi odvedla domů. Adam už je taky pryč. Zítra musí totiž také do práce. Curt a Nick spí v boudě. Stále nahé se tam přikrademe a vezmeme si jejich mikiny. Pak se vrátíme ke břehu jezera. Povídáme si do svítání.
*Konec flashbacku*

„Takových vzpomínek,” řeknu s úsměvem, když dojdeme před dveře boudy. Curt jen s úsměvem přikývne.

Tahle je trochu delší (přes 1600 slov :o) . Znovu připomínám, že to není jediný příběh, který mám. Běžte se mrknout na Řetízkové houpačky.
Případné chyby zase prosím ignorujte. Díky xd.