Maybe it's not just a phase

HOROROVÝ MARATON: ČÁST 1.

V ulici, ve které jsem žila celý svůj život, nejsem zvyklá na auta projíždějící v devět hodin večer. Když tedy vidím jeho oslnivá světla, musím se zastavit. Snažím se identityfikovat postavu, která auto řídí, k mému překvapení ale zastaví hned vedle mě. Z auta vylézá vysoký a až nezdravě hubený kluk. Nebo vlastně spíš muž. Když na mě chvíli zírá, vyděsí mě to. Srdce mi bije jako splašené. Co po mně chce? Pomalinku couvám, čehož si muž asi všimne.
„Jo?" řekne. V tu chvíli ho poznám. Je to Tyler. Nevěřícně zamžourám k obličeji a najednou ho vidím. Výrazná brada, nos s malým hrobem na kořeni, ale už žádné dredy. Čelo má poseté vráskami. Až teď si všímám, jak ustaraně se na mě dívá.
„Jsi v pořádku Jo?" rozzářím se úsměvem. Vážně je to Tyler! Vyprchá ze mě poslední špetka strachu. Rozběhnu se k němu a pevně ho objímám. Nasávám jeho specifickou vůní. Musím stát na špičkách, protože ho objímám kolem krku. On má zase ruce obmotané kolem mého pasu.

Když se pustíme pořád ještě na mě trochu ustaraně kouká.
„Promiň, jenom jsem tě nepoznala," usměje se. Nejspíš to považuje za dostačující odpověď.
„Ty taky vypadáš úplně jinak. Kam se chystáš?"
„U Rose bude hororový maraton, takže tam."
„Adam nejde?"
Trochu zvážním. „Ne... On je... Unavený z práce." samozřejmě mu nechci říct pravý důvod. Že pije doma a lituje svých rozhodnutí.
„Aha, dobře. No, zajdu se za ním podívat, a pak přijdu, dobře?"
„Dobře."
„Rose určitě vybere nějaký béčkový horor nebo třeba jenom Scarry movie. Postaráš se, abych to zmeškal?" chce po mě. Samozřejmě myslí to, abychom pustili Rosin výběr jako první.
„Jasný," usměju se.
Už zalézá zpět do auta a já se rozcházím k domu Rose, když ještě dodá: „A Jo?"
„Ano?"
„Neříkej nikomu, že už jsem přijel." na to jen kývnu s úsměvem. Asi je hodlá nějak vyděsit nebo prostě jen překvapit.

Uvědomuji si, že u Rose mám být až skoro za čtyřicet minut. Mohla bych tam jít rovnou, ale... nevím nechci při ničem Rose a Nicka nachytat, mířím tedy ještě ke Curtovi. Otevře mi prakticky hned, co zaklepu a vypadá nadšeně.
„Já už myslel, že jsi Tyler," říká, zatímco jeho nadšení odeznívá.
„Ne. Těsně vedle," říkám ironicky. Nepozve mě dál. Místo toho mě vede na malou zanedbanou zahradu za domem. V rozpadající se dřevěné kůlně totiž schová cigarety a zapalovač. A tak tu chvíli v tichosti kouříme. Pak začne Curt vyprávět o Martinovi. Seznámili se na společné hodině psychologie už asi před rokem. Zatímco o Martinovi se ale prý ví, že je gay, Curt "vyšel ze skříně" (came out of the closet) asi před měsícem.
„To sis to uvědomil až před měsícem?" ptám se.
„To asi ne. Myslím, že jsem to tak nějak věděl už třeba ve třinácti letech. Tobě jsem to jednou vlastně řekl."
„Cože?! Kdy?" určitě lže. Tohle bych rozhodně nezapomněla.
„Asi si to nemůžeš pamatovat. Bylo to tenkrát, jak jsme slavili Viviny devatenácté narozeniny."
„Jak si tam přitáhla toho kluka?"
„Ano. Bruce se myslím jmenoval. Řekl jsem ti to, když mi bylo jasné, že si to nebudeš pamatovat."
„Tím se to vysvětluje."

Z toho večera si pamatuji jen hodně málo věcí, jedna z nich je ale fakt, že jsem chtěla být opilá. Tak opilá, že řeknu Viv, jak se ohledně ní cítím. A pokud by to neměla stejně, prostě bych to svedla na to, že jsem byla na sračky. Myslím, že jsem jí to ale nakonec neřekla. Tedy doufám. Pamatuji se ale, že Bruce byl vážně kretén. A ne jenom proto, že chodil s mojí crush. Byl to hrozný sexista, pamatuji si třeba, jak říkal, že žádná vojačka nemůže být hetero (chodil do vojenské školy) a že stejně nechápe, proč do armády vůbec berou holky. „Stejně nikdy nebudou tak silný nebo rychlý jako chlapy. Nemaj na to geny." Prostě idiot. Určitě to nebyla jediná sexistická poznámka večera, moc si toho ale vážně nepamatuji. Viv se s ním rozešla asi dva týdny po té oslavě.

Když odcházíme směrem k domu Rose, jdeme už pozdě. Curt mi odmítá říct, co vybral za horor, takže se nechám překvapit. Vlastně je to fér. Taky mám pro něj, Rose a Nicka překvapení. Překvapení jménem Tyler.

Curt klepe na dveře Rosina domu. Nejdřív se nic neděje, takže zaklepe ještě jednou, silněji. Asi po pěti minutách klepání a čekání nám konečně otevře Rose.
„Pojďte dál! Byla jsem ve sprše, takže sorry jestli jsem nereagovala." říká.
„Kde je Nick?" ptá se Curt.
„Ještě asi u sebe," odpovídá lhostejně Rose. Mě ale napadá jiná teorie. Z Rosiny koupelny se dá totiž pohodlně vyklouznout na zahrádku za domem. Nic ale neříkám, protože vím, že Nick nemůže s nikým (asi ani s Rose) být 24/7. Má rád samotu, takže vlastně moc nechápu, jak spolu lidumilná Rose a "samotář" Nick, můžou být.

Nick dorazí asi po pěti minutách, obejme Rose kolem ramen a políbí ji do vlasů. Curt Nick a Rose si sedají na pohovku natočenou k televizi a já na jedno ze dvou postranních křesel. S mým návrhem, aby Rose pustila svůj výběr jako první, nemá nikdo žádný problém. Vybrala si horor Mama, který mi osobně nepřijde tak špatný. Sledujeme příběh dvou holčiček (sester), pět let vychovávané duchem (Mama), které jsou nuceny znovu žít normální život. Snad každou scénu z filmu komentujeme a předěláváme tak, že film ve výsledku, vlastně není vůbec strašidelný. Na Rose je ale vidět, že i tak ji to trochu děsí. Při lekačkách se většinou smějeme, protože všichni poznáme, kdy přijdou. I když jsem se na horor moc nesoustředila, protože musím myslet na Tylera, i tak mi konec nahrne slzy do očí.

Když film končí, chvíli se odhadujeme o nelogických scénách, pak Curt nabídne svůj výběr jako další. Jsme na začátku filmu Mlčení jehňátek, když uslyším, jak za námi cvaknou dveře. Rozhlédnu se po ostatních, ale nezdá se, že by si toho někdo všiml. Nenápadně natočím hlavu tak, aby byl vchod dveří v mém zorném poli. Přesto že je tma, ihned poznám muže, vkrádajícího se do domu- Tylera. Boty drží v jedné ruce, aby nadělal co nejmenší hluk, a krade se k pohovce natočné směrem k televizi. Když si uvědomí, že ho pozoruji, věnuje mi úsměv a mrkne na mě.

Otočím hlavu zpět k televizi a asi o dvě vteřiny později Tyler zařve. Všichni kromě mě zaječí. Jen já a Tyler se smějeme na celé kolo. Když jim dojde, co se děje, Rose se zeptá: „Ty.. tys o tom věděla?!" odpovědí je jí však jen mé zajikání.

Zbytku filmu nevěnujeme žádnou pozornost. Všichni jsme příliš zaneprázdnění "vyslýcháním" Tylera.
Přijel teprve před dvěma hadinami a nejdříve se šel podívat za Adamem. Když to zmiňuje, věnuje mi zvláštní pohled. Nevím, co to má znamenat. Možná provinilost? Prý asi měsíc chodil s jednou holkou z posledního ročníku, pak se s ním ale rozešla. Tyler teď hraje v kapele, ale dávají si na prázdniny pauzu. Je to vlastně neuvěřitelné, kolik toho stíhá. Studuje práva a zároveň má ještě čas na to, hrát kytaristu v kapele. Zmiňuje se o tom, že ale spí asi jen čtyři hodiny denně, což se na něm rozhodně podepsalo. I tak ale vypadá dobře. Ostatně jako vždycky, možná teď ještě lépe, trocha vrásek a kruhů pod očima zavinili to, že vypadá... nevím, vyspěleji?

Ke konci filmu si všimnu, jak Tyler pokukuje po Rose. Co na to říct, stará láska asi nerezaví.

Tak jo. Do jedné kapitoly by se mi asi nevešlo, všechno, co mám v plánu napsat. Nebo jako vešlo, ale měla by tak k třem tisícům slov (jenom odhad).
Sry, že kapitoly vychází takhle pomalu. Prostě mám teď brigádu a nestíhám moc psát.
Chyby se kdyžtak snažte pls ignorovat a těšte se na druhou část xd.