Náhoda (Dokončeno)

/5\

Mám to řešit nebo ne? Nejradši bych se za ním rozeběhl a nechal si vysvětlit proč na mě kurva vyjel!?! Nechápu co mu je. Fajn před týdnem jsem mu pomohl před tím slizkým parchantem. Jakže se to jmenoval...... Edgar? Ne to asi ne...... Er... Er.. Er.. Erw... Už vím. Erwin teda alespoň myslím na jeho jméno jsem moc nedbal i když mi ho Levi řekl no co ne jména jsem jelito. Uff

„ Čau Erene vzal jsem ti kafe.... Co se stalo vypadáš jak duch? To tě tolik Levi urazil? " Počkat jak to ví? Vždyť byl pro kafe to je na druhém konci patra. Takže nejspíš ho vyděl i odcházet. Promnul jsem si kořen nosu a podíval se na něj. „ To nic to neřeš. Pojď podíváme se na tu kapitolu. " Poklepal jsem na křeslo vedle sebe a on se poslušně posadil. Takhle jsme tam seděli asi ještě 3 hodiny né jenom nad knihou ale i jsme si povídali s nad o všem možném. Já ho beru jako jednoho z mích přátel. I když by jsme měli být spíše v pracovním vztahu ale není snad lepší se trochu znát když už spolu musíte pracovat?

Eld odešel kolem 9 a já jsem ještě musel za šéfem. Vlastně úplně k vůli kravině hlavně se ptal na první dojmi mě a Leviho. „ Vždyť je to naše hvězda„ jestli to budu poslouchat furt tak fakt skončim a skočim z mostu. No Levi se zdá fajn i přes ten jeho chladný pohled a arogantní mluvu ale je .....vlastně by se dalo říct že je svím způsobem zajímaví a milí? Asi.

Konečne domu už se těším jak si namočím tělo do vody. Levi se zdá jako spolehliví člověk takže určitě už budu mít na e-mailu část knihy kterou zatím stihl napsat takže by jsem si jí nejspíš měl přečíst. Pfff mě se nechce. K oknu se na to zítra.

Najednou se přede mnou objevila osoba s kapucí na hlavě nevidím jí nebo mu? Do obličeje je ke mě zády a kouká někam do vedlejší uličky. Najednou se ta osoba otočila a běžela mím smějeme netuším jestli si mě všimla/ všiml ale málem to do mě napálil/a ani se neohlídala a běžela pryč ještě jsem chvíli stál a zíral směrem kudy utekl a spracovával co se stalo. Najednou jsem slyšel nelidský nářek tak jsem se rychle otočil a šel se podívat do té uličky. Musím říct pravdu jsem posraný až za ušima. Proč já se musím ke všemu připlízt? Proč já? Proč ne někdo jiný?

Vždyť jaká je pravděpodobnost že zrovna já půjdu těmito ulice slyšící nářek a brek osoby která je mi stále neznámá. Díval jsem se do ulice která byla obklopená tmou snažící se najít nejspíš smrtelně zraněného člověka. Nic zvláštního ale nevidím jenom pár kontejnerů, schozených popelnic a igelitek se vším možným ale stále slyším ten nářech který postupně ubírá na hlasitosti. Za mnou se najednou ozve pištiví křik ženy. Já strache a šokem až nadskočím a dívám se za sebe do tmy ale nikoho nevidím. Zdálo se mi to? Mám snad slyšiny to asi zrovna ně klidně bych se vsadil že jsem ten křik slyšel vysoký pištiví zvuk který svou hlasitostí snad neunikl nikomu v rozloze 5 kilometrů? Co se kurva děje? Co mám dělat. Začínají se my dost klepat ruce nejenom zimou která se tu najednou světšuje rychle dýchám a ve vzduchu se s toho až tvoří pára ale dale i strachem, šíleným ubíjejícím strachem. Co kdyby jsem odešel? Třeba bych...NE nemůžu je tu někdo zraněný. Ve svích myšlenkách jsem byl snad příliš dlouho protože jsem kromě šumění listu a ježdění aut nic neslyšel. Nenenenene nesmí vždyť jsem ho slyšel. Bez rozmyšlení jsem se rozeběhl hlouběji do tmávé teď už snad temné ulice.

Což byla chyba na to co jsem vyděl jsem rozně nebyl připravený....

________________
Vím že jsem slíbila jednou do týdne díl ale neměla jsem moc čas za což se omlouvám.