Badatelka

Kapitola 2

"Moni!? Jak jsi na tom?" Mike ke mně přiběhl a snaží se mě postavit na nohy. Je mnohem vyšší než já a taky silnější, takže se mnou nemá problém. Posvítí mi baterkou do očí, strčím do něho. "Jsi normální?! Přímo do očí!" zakřičím a kousek od něho odejdu. Potom si uvědomím, že se chtěl jen ujistit, jestli jsem v pořádku - opravdu kamarád. "Jsem v pohodě," řeknu mírnějším hlasem.

Podívám se na Dirka. Stojí kousek za námi jako přikovaný a hledí do tmy. Mihotá se před ním bíle světlo, protože se mu třese ruka, ve které drží baterku. Přijdu k němu a obejmu ho, on se však stále nehýbe. "Už je to pryč," konejším ho.

"Moni?" Mike mi položí ruku na rameno. "Co chceš dělat teď?"

"Ještě bych tu zůstala a zkusila zjistit, co se stalo. Vy to nevíte, že?" Mike zavrtí hlavou.

"Ne! Nebudu tu!" vykřikne najednou Dirk, ale z mého objetí se pořád nezačal vyprosťovat.

"Ale jelikož už toho máme všichni nad hlavu a já v tuhle dobu už večeřím, navrhuju jít k nám na kakao," řeknu, chytnu Dirka za ruku a vedu ho pryč z polní stezky. Mike jde za námi a něco si potichu brblá. Co mu zase je?

Dojdeme k našemu domu u lesa. Je malý, ale útulný - trochu jako horská chata, a tak vytváří tu správnou atmosféru. Vejdeme dovnitř. Máma sedí u televize s knihou na klíně. "Už jste zpátky?" potěší se. "Copak jste vyváděli?"

"Jen se tak flákali - toť vše," odpovím. "Mám chuť na kakao."

"Udělám vám ho."

"Děkuju, mami." Jdu s klukama do pokoje. Je v přízemí - stejně jako koupelna, obývací pokoj, jídelna, kuchyň a mámin pokoj. Nemáme patrový dům, ale nám s mámou to stačí, protože táta od nás kdysi odešel a sourozence nemám. I když bych chtěla. Celý příběh o tátovi ani neznám, máma o tom nerada mluví.

"Takže, Moni, co si o tom myslíš?" zeptá se Mike, když si sedneme v pokoji na zem a opřeme se o mou postel.

"Kdyby to byl nemrtvý, tak by smrděl a navíc na takové věci nevěřím. Taky si z nás někdo mohl dělat srandu," vyjádřím svůj názor a rozpletu si svůj cop.

"No, já nevím. Mně to přišlo celkem abnormální," řekne Mike a Dirk hned přitaká.

"Musíme se na to ještě někdy podívat," rozhodnu.

"Já už s tebou nepůjdu!" vyjekne bez přemýšlení Dirk.

"Nemusíš."

"Já tě v tom teda nenechám, Moni," uklidní mě Mike a zpraží Dirka pohledem. "Nenechám tě jít samotnou."

"Ale mohl bys," řeknu. " Zvládla bych to."

"To je mi přece jasné!" Usměje se Mike.

"Zítra večer. Přijdeš sem? Vezmeme si s sebou nějaké kamery a možná ještě řekneme Zoe. Je taky taková.. dobrodružná."

Mike kývne a pořád se směje. Těší se stejně jako já.

"Zoe to vyřídím," oznámím. "Přijď v pět."

Takže moje první práce. Hrozně bych si přála, aby se líbila. Prosím, vhoďte mi tam občas nějaký komentík, který vyjádří váš názor a nezapomeňte na... like? Jsem tu nová - nevím, jak se tomu říká. :D Moment... najdu to... no... nenašla jsem to, ale anglicky je to vote a myslím, že tak by se tomu mohlo říkat! :D Čím víc jich bude, tím častěji budu přidávat nové kapitoly!