Badatelka

Kapitola 7

Musíme o tom něco zjistit. Ta věta mi cestou zvoní v hlavě. Jdeme do knihovny podívat se do opravdu starého archivu. Jen tady se dá zjistit něco o tom, co nás dva zajímá.

Mike se těší víc než dítě na svou první melounovou zmrzlinu. Uvažovala jsem o tom, že mu o záhadném pohledu toho muže do kamery řeknu, ale znovu jsem to uvavřela tak, že jsem moc paranoidní. K působení paranormálních jevů dochází v drtivé většině v noci a já už jsem přežila dvě noci bez jakékoli nevítané aktivity.

A navíc... Mike nemusí vědět, že se bojím. Ani já o tom nechci ani slyšet.

Vejdeme do knihovny. Za pultem stojí Luisa, je docela mladá - v knihovně začala pracovat před nedávnem. Je to spíš její kariérní rozjezd, chtěla by být spisovatelkou. Zná nás už rok, protože už rok se chodím s Mikem dívat do archivu, kde jsou uloženy pověsti o Knockertownu. Největší cenu pro nás ale má jedna velmi tlustá kniha. Napsal ji Jacob Meller - kdo ví kdy, který se zabýval tím, čím se zabýváme my, a své žážitky promítl do své knihy. Jsou v ní všechny nevyřešené zločiny, ačkoliv jich v tomto městě není moc, různé nevysvětlitelné příběhy a podobně. Pro mě a Mika je kniha jako truhla plná pokladů.

"Zase si jdete pro materiály do školy?" volá na nás Luisa. Jednou jsme jí tohle řekli, protože jsme sem šli během školy. Bylo to pro nás naléhavé. Někoho, kdo byl podle našich zdrojů důležitý, jsme totiž sledovali a potom měl spojitost s jedným dávným případem. No, nakonec to bylo k ničemu a nic jsme nezjistili, ale mohli jsme si zase něco připsat na seznam našich dobrodružství.

"Jo. Zase děláme zkoušku. Příští týden," odpovídá Mike a míří k policím, o kterých celou dobu mluvím jako o archivu.

Přejedu prsty o hřbety knih v polici. Na internetu bychom tohle nenašli. Najdu hřbet, kde je napsáno Jacob Meller. Položím knihu na stůl a začnu v ní listovat.

Mike si ke mně přisedne. "Takže... Co vlastně hledáme?"

Nechávám své oči viset na textu. "Něco, co se stalo u té polní cestičky, kde se to stalo nám. Názvy jsou vždy podle místa nebo charakteru záhady. Zjednodušuje to vyhledávání," vysvětluju, i když tohle všechno Mike dávno ví. Asi se tím uklidňuju.

Najdu v obsahu kapitolu s názvem Pole Knockertownu. To by mohlo být ono. Mike se ke mně přisune, aby na text viděl. Kdyby se takhle přilnul k Zoe, tak už ho dávno políbí. Raději se vrátím ke čtení.

Kamarádi mi kryli záda. Minulý večer jsem se po téhle pěšině kolem polí procházel a něco mě porazilo na zem a ozývaly se podivné zvuky. Nevím, čemu se podobaly - možná bych si vzpomněl, kdyby se to opakovalo. Po mém vzpomínání na tyto události se ty zvuky bohužel nezopakovaly. Když jsem se podíval po jednom svém příteli, ležel na zemi a chytal se za hlavu. Všiml jsem si nějaké bílé siluety před jeho obličejem, můj druhý přítel jen omámeně stál. Uviděl jsem také na chvíli nějakého muže, ale ihned zmizel. Pátral jsem potom v knihách a myslím, že vím, co se tenkrát stalo. 

Jde o to staré proroctví.

                                                                                                                                       Jacob Meller