Badatelka

Kapitola 6

Téměř celou noc jsem oka nezamouřila. Měla jsem pocit, že mě něco pronásleduje ve snech i v realitě. Se skrčenými nohami, aby mě z postele nemohlo nic stáhnout, a s rozsvícenou lampičkou jsem se pokoušela usnout. Bohužel mi máma přišla do pokoje několikrát zhasnout, a když jsem se vždycky ze špatných snů probudila, ze tmy jsem byla vyděšená. Nebyla to příjemná noc.

Mike přišel hned po obědě a myslím, že se celkem těšil, až si projde naše záznamy z minulého večera.

"Chceš se podívat na všechny?" zeptá se hned po příchodu do mého pokoje.

"Asi na jeden detailně a potom už budu důvěřovat tobě. Na ty ostatní se prostě podívám méně podrobně." Nechci se už dívat ani na jeden, ale Mike by poznal, že jsem se na to dívala bez něho a já jsem mu slíbila opak. Mohl by se naštvat.

Pustí první záznam. V klidu se na něj dívám, jenže, jak přijdou ty kritické části, je mi do pláče. Musím znovu vidět ty tmavé siluety, zase se dívám na muže v šedém kabátě a s nahnutou hlavou. Znovu. Znovu. Zase! 

Všimnu si však rozdílu. 

Ten muž se nepodívá do kamery, jako se podíval, když jsem záznam kontrolovala sama. Nepodíval se ani tehdy, kdy se záznam teprve pořizoval. Začínám mít důvod bát se ještě víc. 

Přinutím Mika, aby pustil ostatní záběry a vždy se soustředím na chvíli, kdy se muž do kamery včera večer podíval. Na mě. Ale pořád nic. Ani na jednom videu není jeho zlověstný pohled. Nedokážu si to logicky vysvětlit.

Mike se zhluboka nadechne. "No, s tímto jsme se ještě nepotkali," prohlásí. "Ještě se nám to nepodařilo." Překvapeně na něho pohlédnu. Nevěřícně. 

"Ty to bereš jako úspěch?!" vyjedu na něho. "Zbláznil ses tam snad?"

Vyvalí na mě oči. "Už dlouho se honíme za každým paranormálním jevem, o kterém slyšíme. Tohle už je něco mnohem většího, než bylo doteď. Ano, beru to jako úspěch." Odlmčí se. "Tys tohle vymyslela. Ty ses tímto chtěla zabývat. Ty bys to měla taky oslavovat!" Jsem na něho naštvaná. Málem ze mě vypadne zmínka o pohledu muže v kabátě do kamery, ale zadržím se. Vyšiluju jenom proto, že jsem viděla tohle. Ale teď už se to čtyřikrát ve čtyřech záznamech nestalo, měla bych se uklidnit.

Omluvně pokývu hlavou. Jsem moc paranoidní.

"Napadlo mě, " řeknu, "že si řekneme, co jsme v těch chvílích vnímali a pak se ještě musíme zeptat Zoe."

Mike kývne. "Dobře. Souhlasím. Začni, ale Zoe už s tím nechce mít nic společnýho."

Zasměju se. "Ona vždycky moc mluví. Tohle nám určitě řekne." Dám se do vysvětlování svých zážitků. Jak jsem viděla toho muže přes zavřené oči, jak jsem cítila přítomnost tmavých siluet, ale přitom nic dalšího nevnímala. Mike se tváří zamyšleně.

"Já jsem ty tmavé bytosti necítil a když tam byl ten muž, tak už jsem tam nebyl. Pamatuju si, že jsem ti dal napít, lehla sis a připadala si mi nemocná. Ani jsem si nevšiml, že by tě něco bolelo," vypráví. "Myslím, že jsem byl někde, kde byla tma a slyšel jsem nějaké slovo. Něco jako 'poslání' nebo 'proroctví'. Řekl to ženský hlas a pak už si jen pamatuju, že jsem se vzpamatoval na zemi a slyšel vás dvě, tak jsem za vámi šel."

"A Zoe byla na zemi a já jsem seděla u ní," doplním a on přikývne. Přemýšlím o tom slově. Proroctví. "Zoe říkala něco jako 'jsem posel Proroctví', 'Zoe tady není' a tak podobně." Mike nasadí opět zamyšlený výraz.

"Musíme o tom ještě něco zjistit," rozhodne a ve mně se znovu probudí zvídavost, ale zároveň i nový pocit. Strach.