Badatelka

Kapitola 5

Zoe bylo po tom všem špatně, takže se Mike nabídl, že ji odvede domů. Zoe to hned shledala jako nejlepší řešení, protože si myslí, že už u Mika vybojovala nějaké to zalíbení, jenže ho nezná tak jako já. Jen se chce chovat správně.

"My teda půjdeme," oznámí mi Mike před naším domem. "Na ty záznamy se raději podíváme až spolu. Mám pocit, že to bude rozumnější." Podívá se do strany, jako by měl pocit, že tam postává ta bytost, která nás dnes poctila svou návštěvou. Ani nechápu, co se stalo. Udělalo se mi špatně a naráz všichni zmizeli. Jako bych se dostala úplně někam jinam.

Přikývnu. "Počkám do zítřka, až přijdeš." Lžu. Už teď vím jistě, že to do zítřka nevydržím.

Mike je mou odpovědí zřejmě uklidněný a vydá se se Zoe domů. Ještě počkám, než zajdou za roh ulice a pak popadnu kamery. Zamířím rovnou domů. Máma už usíná na pohovce u televize. Když vejdu, zvedne hlavu. "Bavili jste se?" zeptá se. Ještě jsem se z toho zážitku úplně neprobrala. "Až moc," odpovím chladně. Jdu rovnou do svého pokoje. Máma asi zůstala zmatená, ale mně teď záleží na jiných věcech.

V pokoji položím kamery na papíry zaházený stůl - mám tady věčně nepořádek a svalím se do postele. Z dnešku už jsem opravdu unavená. Koutkem oka pohlédnu na kamery. Přece se na ně musím podívat. Nenechalo by mě to spát. Mike o tolik nepřijde, uvidí to zítra. Zapnu svůj počítač a přetáhnu z kamer všechny soubory z dneška do svého počítače. Začnu první kamerou... Sleduju celé video, protože se tam už mohlo dít něco, kdy jsme si toho nevšimli. 

Zprvu vidím, jak si Mike a Zoe povídají a u mě se začínají projevovat závratě. Pak ten okamžik, kdy jsem měla poprvé pocit, že za námi někdo stojí. Vidím, že se v tom místě objevila tmavá silueta. Video na chvíli zastavím, abych si ten stín mohla prohlédnout. Je nepatrný, ale přesto mi přeběhne mráz po zádech. Třeba to byl ten muž v šedém kabátě, kterého jsem viděla, když se mé oči samou bolestí zavřely. Nejvíce mě zajímá, jestli na videu muž bude, když se mi jen zdál se zavřenýma očima.

Přijde část, kdy už ležím na zemi a svíjím se bolestí břicha a hlavy. Ovijím si ruce kolem těla. A teď to vidím! V těchto chvílích už jsem nevnímala okolní děj. Mike a Zoe se najednou zvednou, zároveň se k sobě otočí zády a hledí do temnoty. Uvidím něco světlého jak se ve tmě blíží k Zoe. "Můj Bože!" vyjede ze mě při sledování videa. Je to ruka! Tahle slova už nejsem schopná vyslovit, ale vnitřní hlas je ve mně křičí. Ruka, která se opatrně dotýká Zoe, ta ji zřejmě nevidí a o pár vteřin poté, Zoe zmizí z dohledu kamery. Mike pořád stojí na místě, dokud ale nevytáhne svou dýku zpod opasku. Srdce mi buší až v krku, je to jako sledovat horor. Mike se náhle rozběhne na opačnou stranu než Zoe, ještě vidím jak se za ním ohne větvička z nízkého stromu a potom zmizí.

Zatají se mi dech. Tuším, co teď přijde.

Objeví se znovu ta tmavá silueta, ale rychle zmizí. To je chvíle, co se mi po druhé zdálo, že za mnou něco je. Mé instinkty asi nelžou.

Pomalu si všímám, že před ležící postavou na zemi, kterou jsem asi před hodinou byla já, se hemží prach. A pak se to rozjasní. Je tam ten muž v šedém kabátě. Chvíli se na mě dívá a pak nahne hlavu na stranu, pootevře ústa. Žaludek mi svírá strach, když si na to vzpomínám. Potom ale udělá něco, co jsem tehdy neviděla. Otočí hlavu na první kameru a jako by se teď díval na mě. Právě teď, jako by věděl, že se na tohle video budu dívat. Ale počkat, vdyť  se do kamery tenkrát nepodíval! Co se děje?

Pak zmizí. Zhluboka dýchám, abych se zvládla uklidnit. Sleduju video dál, po několika chvílích se na obrazovce pomalu zvednu a vydám se hledat Zoe. To už kamery nezachytily.

Záznam vypnu. Měla bych se podívati na ostatní záznamy, jestli nezachytily lépe silueta a podobně, ale to už nezvládnu. Dnes už nebudu ani spát. Měla jsem počkat na Mika.

Trochu se leknu, když máma přijde do mého pokoje. "Nepůjdeš už spát, Moni?"

"Zkusím to," odpovím s očima stále přilepenýma na obrazovku.

Ahoj :) Doufám, že se líbí :) dejte mi vědět, kdyby se něco nezdálo anebo cokoliv dalšího ;)