Badatelka

Kapitola 3

"No, nevím. Neumřeme u toho?" ozývá se z mobilu hlas Zoe.

"Zatím se nám to ještě nepovedlo a to už to zkoušíme půl roku. Zoe, prostě přijď," odpovím netrpělivě. Zoe je moje velká kamarádka a chci s ní strávit nějaký ten čas, protože od začátku podzimních prázdnin se už moc nevídáme. Ve škole zase pořád - to zase nevidím Mika a Dirka, protože ti chodí na gymnázium, já se Zoe na uměleckou střední. Mohla bych tohle všechno Zoe říct a básnit o tom, že mi chybí, ale asi by mi na to neskočila. Zná mě.

"Nejsem přehnaně statečný a zvědavý maniak jako ty," vymlouvá se stále její hlas z telefonu.

"Můžeš nabalovat Mika," rýpnu do ní. Vím, že se jí Mike líbí, ale on to neví. Rty se mi roztáhnou do širokého úsměvu.

"Fajn. V pět přijdu," souhlasí konečně a hovor ukončí.

Spokojená, že Zoe soulasila, se podívám na mámu, která si nese v rukou svou novou knížku a chystá si sednout na pohovku vedle mě.

"Moni, kam teda dnes půjdete?" zeptá se mě.

"Zase se flákat." Neví, že sledujeme paranormální jevy a vyhledáváme záhady. 

"Už bude tma, zlato. Nevím, jestli je vhodné, abyste běhali někde po venku," upozorní mě. Směřuje k tomu, že mi to zakáže, ale nejdřív to se mnou zkouší rozumně. Buď zasáhnu hned, nebo nikam nejdu. "Budeme v pohodě, mami. Navíc, je tam zima. Nebudeme venku, spíš někde v bistru." Lžeš! Musím.

Máma kývne hlavou a otevře si knížku. Vzdala to. 

"Mami?" oslovím ji. Dotknu se svého náhrdelníku, je to čtyřlístek a každý jeho lísteček je jiný. V jednom je... asi smaragd, v dalším ornamenty, v dalším drahokámky a čtvrtý je bez výzdoby ve stříbrné barvě. "Jak mi ho táta dal?"

Podívá se na mě. "Ten náhrdelník? No... než odešel."

"Takže ty jsi s ním ještě před jeho odchodem mluvila?"

"Věděla jsem, že odejde. Dal mi to, abys na něj nezapomněla," řekne.

"Proč teda odešel?" vyzvídám.

"Protože to uznal za vhodné." Stále se odpovědi vyhýbá. Neřekne mi to.

-----

Jsem hrozně zamyšlená. Protože to uznal za vhodné. Zní to, jako by tím tátu máma zatratila, ale takový tón v hlase neměla. V jejím podání to spíš bylo, jako by táta musel odejít, protože ho k tomu něco nutilo. Jako by to nebyl obyčejný příběh o nešťastném rozcházejícím se páru, ale jako by za tím byla jiná tajemství. Zase něco pro mě.

Slyším Mika a Zoe, jak si povídají. Jdou za mnou, pomalu se blížíme k místu, kde jsme včera hledali nemrtvého, ale přitom potkali něco jiného. Máme s sebou kamery, které při nejhorším pořídí alespoň zvukové nahrávky, já mám svou dýku, Mike určitě taky a Zoe má alespoň mobil, abychom mohli zavolat pomoc. To ale nebude třeba.

Přijdeme na místo.

"Rozmístíme kamery do kruhu. Uprostřed budeme my," řeknu.

"Budeme návnada?" strachuje se Zoe.

Mike na ni s úsměvem mrkne. "Jo."

Posvítím baterkou do dálky. Nikde nikdo. Jen tma a rozsáhlá pole. Cesta vede do něčeho, co nazývám minilesík. Nic to v podstatě není, jen pár stromů pohromadě uprostřed pole. Přidám se k Mikeovi a Zoe a začneme rozmisťovat kamery do čtverce - kamery jsou čtyři. Zapneme je a posadíme se doprostřed, svítíme si baterkami a vtipkujeme.

A čekáme co se stane.

Jako vždy, doufám, že se líbí. :)) Doufám, že mi přidáte nějaké komentáře a těším se na každý vote! Samozřejmě čím víc jich bude, tím budu mít větší chuť přidat další kapitoly. Takže doufám, že se nějakých dočkám. Předem děkuju. ;)