Ahoj, jsem Týna Popelková. Je mi 15 a vše na co šáhnu zkazím. Zkrátka vše se mi hroutí. Abych vám to nějak osvětlila. Bydlím na statku Slunečná, rodiče mi zemřeli při bouračce když mi byli 4 a já jsem jediná kdo přežil. Ve škole mě šikanují a to jsem v prváku na gymplu, do Prahy dojíždím vlakem a na intr nemáme peníze. Šikanuje mě taková partička. Je v ní Štěpán, Denisa, Klára a Roman. Vždy když přijedu ze školy domů, jsem ráda že už to skončilo, ale já a Štěpán máme stejnou cestu protože bydlí ve stejné vesnici. Vždy mi vezmou buď peníze, nebo mě zesměšní, nebo zbijou. Pořád nosím dlouhé oblečení aby ty modřiny nebyly vidět. K tomu má na mě Štěpánova matka Lída pifku, kvůli statku, protože ho chce za každou cenu. Párkrát jsem se zkusila i zabít. Jednou prášky s alkoholem a pak to většinou bylo žiletkou nebo kuchyňským nožem. Nikdy se mi to nepovedlo. Díky tomu mě Běta přihlásila do nějaké skupiny ve které jsou lidi co mají podobné problémy. Zkrátka je to pro mě cvokhouse.
Ahoj, jsem Janek Linhart. Je mi 16 a už od dětství si připadám že jsem k ničemu. Bydlím v Praze a chodím do druháku na gymplu. V dětství mě unesli a já skoro dva týdny nedostával pořádně najíst ani napít. Od té doby mám trauma. Matka zemřela při porodu a táta mě dal do děcáku. Odtamtut si mě vzali pěstouni Hana a John. Jsou milý, ale moc je jako rodinu neberu. Ve škole mě šikanují. Každý den nacházím víc a víc důvodů proč to skončit. Asi 3x jsem se zkusil zabít. Dvakrát nůž a jednou léky. Vím že tím Haně a Johnovi přidělávám zbytečné problémy a starosti, ale kdyby to aspoň jednou vyšlo, všichni by byli šťastnější. Abych to Haně i Johnovi nějak vynahradil, nechal jsem je aby mě přihlásili do nějaké skupiny kde jsou lidi, kteří mají podobné problémy. Prý mi svěřování lidem kteři jsou na tom podobně pomůže.
