Z pohledu Týny:
Janek je ode mě asi 50 metrů a stále se přibližuje. Sakra! Co mám dělat!? Co mám říct?! Do háje, Týno prober se! Je to jen kluk se kterým ses líbala! Jo naprostá pohoda. No už je pozdě na přemýšlení. Klid Týno jen mu řekni že to nemá smysl nebo že ses do něj zabouchla! Co to povídám?! Dívala jsem se na něj jak je ode mě ani ne 10 metrů! Prostě ho jenom pozdrav Týno a nech to plynout. Běta mezitím odjela.
J: Ahoj
T: Ahoj. Potřebuješ něco?
J: Jo, chci ti něco říct
T: Tak povídej
J: Týno..........sice se známe jenom den ale jakobych tě znal roky. Mi......
T: Prosím tě už nic neříkej
Opět jsme se začali přibližovat, políbily jsme se, awww ta jeho vůně, já mu prostě nedokážu odolat a k tomu to nejspíš cítím stejně jako on.
T: Janku......
J: Prosím hlavně neříkej že to není správný
T: Dobře
A z toho vzniklo dlouhé líbání.
Z pohledu Janka:
Konečně. Jsem šťastný a to jsem nebyl hodně dlouho. Za chvíli jsme se odtrhli a já si všiml že John pořád neodjel, ale kouká na nás jako na Boží umučení!
T: Co s námi bude?
J: Chtěla by jsi to s náma zkusit?
T: Jo
J: Víš že John na nás celou dobu čumí?
T: A jo
Oba dva jsme se najednou podívali na Johna. Hned jak nás viděl dělal jakože nic, začal si pískat a rychle nasedl do auta a odjel. Oba dva jsme se začali smát.
J: Tak co? Jdeme?
T: Jdeme
Propletly jsme si ruce a vydali se do centra. Všichni už tam byly a čekalo se jenom na nás. Poslední dvě místa byla vedle sebe. Posadily jsme se a Petr začal.
P: Moc děkuju že jste přišly. Dnes si popovídáme o tom jestli jste udělali nějaké pokroky nebo se vám něco nového přihodilo.
Všichni šli pomalu na řadu a já s Týnou jsme byly až mezi posledními. Jako první z nás dvou šla Týnka.
P: Tak Týno, změnilo se od včerejška něco?
T: Ano. Ve škole jsme vyřešily šikanu. Cítím se mnohem lépe a to i díky Jankovi
Usmála se na mě a já jí úsměv opětoval. Skončila a já začal.
J: Taky jsme dnes ve škole vyřešily šikanu. Je to super když víš že už to je za tebou a když vím že jsou tu lidi jako Týna.
Opět jsme se na sebe usmáli a já skončil. Bylo po nás asi ještě 5 lidí. To jsme nějak přežily. Pak jsme skončily. Zase jsme s Týnou viděli jak jde Petr do té druhé místnosti.
J: Už je nebudeme odposlouchávat, jo?
T: Jo
J: Nechtěla by jsi někam zajít? Ať se lépe poznáme
T: Moc ráda, ale prvně musím domů
J: Dobře
Ještě jsme si povídali a moc si rozumíme. Vyměnila jsme si i čísla a vzájemně se přidali na instagramu. Pak dospělí skončily a my šli každý svou cestou. Pusa na rozloučenou ale nechyběla.
