Další den:
Z pohledu Týny:
Je 6 ráno a já s Bětou máme na 7 domluvenou schůzku s ředitelem. Klasika, sprcha, snídaně atd. Asi 10 před 7 jsme vyjeli, do školy to je autem 5 minut, takže pohoda. Běta zaparkovala a my se vydali směrem k ředitelně. Za námi šla ta partička co mě šikanuje s rodiči. Zaklepali jsme.
Ř (ředitel): Dále
Vstoupily jsme tam.
T,B: Dobrý den
S Bětou si podal ruku a my si sedli, když jsme chtěli začít mluvit, vtrhli tam ta partička i jejich rodiče.
Rodiče a partička: Dobrý den
T,B: Dobrý den
Ř: Dobrý den, posaďte se
Jeden z rodičů: Na to nemám čas, přejděte rovnou k věci, proč jste si nás všechny zavolal.
Každý z těch rodičů je buď manažer, ředitel nějaké společnosti atd. Prostě velká zvířata.
Ř: Obávám se že to jen tak rychle nepůjde. Prosím posaďte se.
Nakonec se posadily a ředitel začínal vysvětlovat.
Ř: Na naší škole dochází k šikaně studentů ze strany vašich dětí.
Jeden z rodičů: Tím chcete říct že naše děti šikanují někoho jako je ona?!
Ukázal na mě.
T: No dovolte
Rodič: Proč by je šikanovali?! Vše si to vymysleli!
Ř: Nevymysleli. Slečna Popelková má na sobě starší i novější zranění, které si nemohla rozhodně způsobit sama. K tomu zde máme záznamy z kamer na kterých je vidět vyhrožování, braní peněz studentům, bití a zesměšňování studentů vašimi dětmi.
Všichni z té partičky zbledli strachy.
Rodič: A můžeme ty záznamy vidět?
Ř: Jistě, ale počkáme ještě na paní z odboru sociálně-právní ochrany dětí.
Rodič: To jako že jste na nás poslali sociálku?!
Ř: Ano
Asi 5 minut jsme na tu paní čekali. Pak jsme ji pustili záznamy, v rozhlase dal ředitel všem žákům, které na záznamu viděl že jsou pod terčem šikany vědět ať se po první hodině staví do ředitelny. Bylo to víc lidí než jsem čekala. Rodiče i ta partička odešli do vedlejší místnosti a ředitel se jich postupně ptal na něco ohledně šikany. Všichni je usvědčily. Celý den tam tu šikanu řešili a já byla na vyučování. Po zbytek školy byla klasika až na to že teď jedu do centra, ale aspoň že tan bude Janek. Co to povídám! Kristýno prober se! No, už jdu, Běta na mě čeká před školou. Nastoupila jsem a vydali se směr centrum. Nevím proč, ale musela jsem furt myslet na Janka. Holka probuď se! Ano, líbí se mi, ale je to správný? Něco se podělá a my toho budeme litovat a vstříc novým depresím. Chci Janka dostat aspoň na chvíli z hlavy, ale moc mi to teda nejde. Za pár minut jsme byly před cetrem, vystoupila jsem a viděla Janka jak vystupuje a jde směrem ke mě.
Z pohledu Janka:
U Janka to bylo hodně podobné. Klasický den akorát jsme byli s Hanou a Johnem v ředitelně a vyřizovali s ředitelem a rodiči šikanátorů to ubližování atd. Prostě šikanu. Na zbytek vyučování jsem už byl. Potom přišel oběd, zase nějaký blaf co se nedá jíst a konečně centrum. Né že bych se tam nějak hrnul a oblíbil si to, ale bude tam Týna. Je to zatím jediné místo kde jí můžu s jistotou potkat. Nevím o ní skoro nic, ale jako bych ji znal roky. Jo miluju ji. Nikdy jsem nevěřil na něco jako "světlo na konci tunelu" nebo "láska na první pohled" atd. Ale asi už věřím. Proč by jsem si neměl připouštět že se mi líbí když je to pravda. Vyšel jsem z jídelny, vzal si věci a John už na mě čekal. Nastoupil jsem a celou cestu jsem přemýšlel nad Týnou. Zanedlouho jsme přijeli před centrum. Vystoupil jsem a hned je viděl Týnu. Vydal jsem se za ní.
