Červená nit osudu

1. kapitola

1. kapitola

Po dvaceti letech

Adriana vzdychla a zavřela knížku. Hlavní hrdina byl prostě boží, ale jejímu Pavlovi se nevyrovnal.

„Tohle nechápu," ušklíbl se a obrátil oči k odložené knize. „Všechny ženy vzdychají nad nějakýma debilníma Odstínama a ani je nenapadne, že by si mohly okořenit vlastní život."

„Jak víš, co je v ty knize, vždyť jsi je nečetl?"

„Nemusím číst nějakou pitomou knihu, abych věděl, co se ženskejm líbí. A chlapům pochopitelně taky," odfrknul si Pavel.

Adriana se narovnala a podívala se na něj zkoumavě. Byli spolu rok, ale zatím nezpozorovala, že by byl na nějaké libůstky a experimenty. Popravdě, v posteli byl dost konzervativní a mimo postel taky.

Možná by to jejich vztahu prospělo, uvažovala dál. V poslední době se pořád jen hádali. Pavel byl trochu dominantní a kdyby si přišel na své v posteli, bylo by s ním rozumnější pořízení. Bohužel, Adriana na žádné hrátky zrovna nebyla. Její nejlepší kamarádka Iveta, která byla pravý opak, si z ní dělala často legraci, že je frigidní.

„A co bys sis tak představoval?"

„Mrkneme se na e-shop pro inspiraci a nakoupíme nějaké hračky," navrhnul Pavel a vrátil se k počítači na kterém měl rozehranou novou hru.

Pavel často plácal do větru, rád mluvil o věcech, které se nakonec nikdy nestaly, a tak Adriana pustila jejich rozhovor rychle z hlavy. Docela ji překvapilo, když o pár dní později přinesl pošťák balík.

„Dneska v noci si užijeme," sliboval Pavel a tentokrát do větru neplácal.

***

Adriana ležela v knihách. Učila se na státnici z angličtiny, ale Pavel jí neustále vyrušoval.

„Pojď aspoň do kina, nebo se tady unudím," obrátil oči v sloup.

„Musím dodělat tu anglinu," vzdychla, aniž by zvedla oči od poznámek.

„Vybereme něco v angličtině s titulkama," zkoušel to dál Pavel.

Adriana se rozhodovala jen chvíli. Stejně už se nedokázala soustředit a trocha rozptýlení by neuškodila.

„Tak dobře, půjdu se převléknout," souhlasila nakonec a zavřela knihu.

Matka jí nakoupila spoustu nového oblečení, které si Adriana pomalu neměla kam vzít. Minisukně a výstřihy by jí v práci neprošly. Šéf byl sice chlap, ale také suchar a šťastně ženatý. Nějaké výstřednosti se nepovolovaly. Do kina si však mohla vzít co chtěla. Vynadala ze skříně minisukni a krátký svetřík, vepředu překřížený. Výstřih byl sice poněkud hlubší, ale Adrianě slušel. Venku stále ještě trochu zima a když si vzala šálu a kabát vypadalo to decentně.

„To chceš jít v tomhle?" sjel ji Pavel od hlavy k patě, když si obouvala vysoké kozačky.

„Do kina se to snad hodí ne? Neboj, kupovala mi to máma, takže jednou cenzurou už to prošlo," smála se Adriana.

„To se mi také nelíbí, že ti rodiče pořád něco kupují," pokračoval Pavel. „Já přece vydělávám dost, koupím ti, co budeš chtít."

„Jsem jedináček," pokrčila Adriana rameny.

„Byl bych radši, kdyby sis od nich už nic nebrala, vždyť jak potom vypadám? O svoji holku se dokážu postarat sám." Dokončil Pavel řeč, oblečení už nekomentoval a vyrazili do kina.

Pavel se obětoval a skutečně vybral film v angličtině. Po kině si zašli na skleničku a lehkou večeři a potom pospíchali domů. Od chvíle, kdy Pavel nakoupil všechny ty hračky, chodívali do postele mnohem dřív.

Zpočátku to byla zábava, netušila, že je tak vynalézavý, ale postupem času však začal posouvat hranice a Adriana občas skončila s modřinami.

Tentokrát to bylo jiné. Pohádali se už v na parkovišti před obchodním centrem a hádka pokračovala v autě.

„To opravdu musíš flirtovat s každým, koho potkáme?" vyjel na ni.

„Nevím, o čem mluvíš?" bránila se a skutečně se snažila vzpomenout, jestli se náhodou na někoho neusmála. Nebyla to první žárlivá scéna a ona se už dávno naučila říkat prodavačka, servírka a listonoška místo prodavač, číšník a listonoš. Bylo to nesmyslné a zbytečné, ale aspoň se tak občas vyhnula zbytečným problémům.

„Nehraj to na mě, dobře víš, o čem mluvím. Celu dobu jsi zírala k tomu rohovému stolu. Kdo tam seděl, co?"

„To jsem zírala, ale ne na nějakého chlapa. Nad tím rohovým stolem byla přece televizní obrazovka," vysvětlovala Adriana, ale nezdálo se, že jí Pavel poslouchal. Nacpal ji do auta a pokračoval ve výčitkách. Po nějaké době se zdálo, že už to nemá s rohovým stolem nic společného. Podle Pavlovy teorie prostě flirtovala úplně s každým.

Před domem ji stejně surově vytáhl z auta a když za nimi zaklaply dveře bytu dostala facku, až upadla na botník.

Držela si tvář a nevěděla, co se vlastně stalo. Hádali se mockrát, ale dosud ji neuhodil. Pomohl jí zvednout se, ale ještě neskončil. Doslova z ní strhal oblečení a hodil ji na postel.

„Vím, že mě podvádíš, jen by mě zajímalo, jestli ti to dělá líp než já? Mně bylo hned divný, že ses tak hrnula do všech těch hraček. Ty prasárny tě naučil on?"

„Nikdo není. Jenom ty," ujišťovala ho stále dokola Adriana a třásla se strachy.

„Tady je jasný důkaz, že jenom lžeš. Nevzpomínám si, že bys byla panna, když jsme se poznali."

At řekla cokoli, jenom to zhoršovala. Zavřela proto raději oči a nechala ho, ať s ní dělá. co chce, i když věděla, že bude mít ráno zase modřiny.

V březnu černý rolák a dlouhý rukáv ještě projde, ale co budu dělat, až bude léto? Pomyslela si Adriana, když se před odchodem do práce prohlížela v zrcadle a okamžitě se té myšlenky vyděsila.

To je nesmysl, stalo se to jen jednou a ty modřiny ze sexu, no... kdo nikdy nějakou neměl? Obhajovala v duchu Pavla. Ovšem zároveň si umínila, že ho bude muset požádat, aby se v posteli mírnil.