Červená nit osudu

28. kapitola

28. kapitola

Šéfka probrala na schůzi celou agendu, kromě posledního bodu. Zvolit vedoucí týmu nebo spíš vedoucího, jak zdůraznil Robert, když se hlásil o slovo.

„Ano, děkuji za připomenutí," řekla šéfka a dávala si pozor, aby to neznělo sarkasticky. „Přemýšlela jsem o tom asi tak pět vteřin a stále se mi na mysl vracelo jedno jméno. Takže vedoucí týmu bude Adriana. Chápu, že to znamená mnoho povinností navíc, ale snad tě potěší kompenzace ve formě vyššího platu," obrátila se k Adrianě, která zrovna po očku sledovala Roberta, jak mění barvy. „Pokud to ovšem přijmeš?"

„Nezklamu tě," přikývla Adriana, ale ve skutečnosti by nejraději odmítla. Jenomže to nešlo, šéfka je podržela a ony teď musely podržet ji. Byla si však téměř jistá, že tohle bude znamenat boj, který nejspíš nedopadne dobře.

„Tak to je pro dnešek všechno," zavřela šéfka složku a zaklapla notebook. „Prosím, vraťte se teď ke své práci, zůstane tady akorát Adriana, se kterou proberu rozpis směn."

Všichni opustili kancelář, většina s úsměvem na tváři, jenom Adriana zůstala sedět na svém místě.

„Původně tohle byla jen komedie, pro... ehm... no, ale pak jsem mluvila s naší firmou v Německu a ti usoudili, že mít kvalitního zástupce není špatný nápad a skutečně uvolnili finance na zvýšení tvého platu. Musím se té tedy zeptat, jestli necouvneš, protože s tím, co jsi vystudovala..."

„Nemám v úmyslu odejít," skočila jí Adriana do řeči. „Jen nechci žádné nepříjemnosti."

„To už nech na mně," řekla šéfka přísně. „Teď pojď, uděláme ten rozpis. V tom, kdo bude co dělat, ti nechávám volnou ruku."

Adriana vzdychla. Tohle by mohlo být ještě zajímavé.

***

S novou funkcí měla Adriana méně času, který už tak letěl jak splašený. Říjen se přehoupl v listopad, pak přišel prosinec a než se nadála, zbývalo pár dní do Vánoc.

Už dávno si zvykla trávit každou volnou chvíli s Taraxem. Naučila se být zticha, když spolu chodili nakupovat, do kina nebo do restaurací. Bavila se s ním o všem možném a stihli se už i pohádat. Jedinou výjimkou byl mejdan u Ivety, na který šla bez Taraxe, přijel totiž Ondra, který se na svátky vrátil za Austrálie a objevil se také Tonda, který si přivezl z Německa přítelkyni. Iveta s Terezou vrhly na Adrianu soucitné pohledy, ale ona o tom věděla už dávno. Tonda se jí svěřil dřív, než si změnil status na sociální síti. Přála mu to. Ona by nikdy nedokázala dát do vztahu všechno. Ne, dokud byl na blízku Tarax.

O pár dní později spolu s Taraxem strávili úplně normální Štědrý večer. Sice bez dárků, ale jinak se vším, co k tomu patří. Dokonce jí pomáhal připravit salát.

„Víš, že by ses mohl uchytit u filmu?" prohodila při pohledu na nůž, který sám krájel zeleninu. „Ušetřili by miliony za digitální triky."

Tarax neodpověděl, ale hodil po ní slupku z brambory.

„No jo promiň, vím, že to není krocan s kaštanovou nádivkou," ušklíbla se, „ale slibuji, že tohle ti bude také chutnat."

„Krocan? No, jistě krocan," odpověděl zmateně.

„Měla snad vaše rodina něco jiného?" zeptala se Adriana, které neunikl tón jeho hlasu.

„Ne, znáš to. Žádné novoty."

„Zítra musím k našim," vzdychla. „Promiň, že jsem ti to neřekla dřív. Původně jsem měla přijet už na Štědrý den, ale chtěla jsem ho trávit s tebou. Vím, že je to divné, ale..."