LIFE'S A GAME, WANNA PLAY? [Calum Hood, CZ]

- 1 -

Každé léto, přesněji řečeno každé prázdniny, když jsem byl malý, jsem jezdíval k babičce na venkov. Trávil jsem tam prázdniny strašně rád.

Babička bydlela v malé vesnici několik kilometrů od našeho města, měla takový útulný malý domek několik metrů od pláže a hlavně všichni v té vesnici se znali, všichni byli milí a hlavně její sousedé.

Když mi bylo asi sedm let, začala k sousedovic paní jezdit také její vnučka. Byla to taková roztomilá čtyřletá holčička a my se za chvíli zkamarádili. Brzo jsem zjistil, že je ze stejného města, kde bydlím já, jenže věřte mi, v Adelaide se lehce v džungli domů a mrakodrapů lehce ztratí každý.

Takže to bylo tak, že já se těšil každým dnem školy na prázdniny, které jsem mohl trávit u babičky s Monicou, roztomilou holčičkou s tmavými vlasy spletenými do copánků, džínovými kraťasy a nějakým barevným tričkem a věčně odřenými koleny. Prolezli jsme spolu snad celou vesnici a i to, co bylo za vesnicí, nechali jsme se unášet odlivem a nebo si prostě jen tak hráli na pláži. Bylo to úžasný dětství, takové dobrodružné.

Pak ale přišla puberta, mně bylo 15, zatímco Monice 12 a i když to jsou jen tři roky rozdílu, všechno začalo být jinak. Neměl jsem zájem už o naše dětské dobrodružství, neměl jsem zájem prolézat s ní různé skály, které se tyčili na konci pláže, neměl jsem ani zájem skákat z malých útesů nebo plavat daleko do moře na lehátku.

Pamatuju si moc dobře den, kdy jsem byl na svých úžasných prázdninách naposledy. Mně už bylo skoro 16 a Monica slavila třinácté narozeniny. Abych pravdu řekl, vyrostla z ní docela hezká holka. Vlastně sakra hezká holka. Na to, že ji bylo teprve třináct se ji pod bílým trikem rýsovali ženské křivky, měla dlouhé hubené nohy, v obličeji několik pih ale pořád stejně roztomilá a vlasy do půli zad.

Byl poslední den prázdnin. Seděli jsme pod velkým slunečníkem u její babičky, i když už byla dávno tma. Tajně jsem si tehdy přivezl k babičce nějakou flašku alkoholu, co jsem našel ve sklepě a zahrabal ji na pláži do písku. Když jsem si byl teda jistý, že naši prarodiče spí, vzal jsem Monicu na pláž, flašku jsme našli a vypili, stejně toho moc nebylo.

„Tak další prázdniny?“ Zeptala se Monica potom, co jsme jen tak seděli v písku a koukali na měsíc, který jakoby visel nad oceánem. Odfrkl jsem si.

„Víš, mně je 16, tobě 13. Už mě sem nic netáhne.“ Řekl jsem lhostejným tonem a koukl jsem se po ni.

Monica se zamračila a zavrtěla hlavou.

„To nechápu.

„To nemusíš chápat, pochopíš to, až budeš starší.“ Řekl jsem a dětinsky ji pocuchal vlasy. Potom jsem vstal a odešel jsem. Nechal jsem ji tam jen tak sedět ale věděl jsem, že si z toho nic moc dělat nebude, není tip, co by něco moc řešila a to říkám hlavně proto, že od doby, co se známe jsem o ní v našem velkoměstě slyšel už několikrát.

Další ráno jsem odjel brzy. Od toho dne jsem ji neviděl.