LIFE'S A GAME, WANNA PLAY? [Calum Hood, CZ]

-2-

Je pondělí ráno.

Probouzím se tak akorát, abych to stihl do své nové práce. Na to, že jsem celou neděli prospal jsem dost unavený, buď jsem přespalý enbo to jsou zbytky sobotní noci, kdy jsem slavil své devatenácté narozeniny.

Rukou si prohrábnu havraní vlasy a povzdechnu si, oči mám slepený ale nějak se mi podaří je otevřít dost na to, abych si našel cestu do koupelny. Podle ticha, které vládne v domě jsem tu sám, rodiče jsou v práci.

V koupelně si namáčím obličej pod ledovou vodu a snažím se si všechno uspořádat.

Je první týden prázdnin, dodělal jsem úspěšně střední školu, jsem přijatý do New Yorku na vejšku, mám práci, je mi 19 a bydlím s rodiči.

Povzdechnu si.

K snídani si dávám jen nějaké sušenky a pomerančový džus. Potom startuju svoje staré auto, které jezdí na pohon ale také na pořádnou dávku nadávek, které na něj řvu, když nejde nastartovat.

Vyjíždím z naší čtvrti, která je na kraji města. Jedu kousek a město, kde nakonec zastavuju u benzínky, parkuju na místu pro personál a jdu dovnitř.

Prodavač na benzínce? Ano, to jsem já Calum Hood.

Když vstupuju dovnitř, usměju se na Paula, který je momentálně u stojánku s novinami a přidává tam nové kousky, chvilku ho pozoruju a přemýšlím, že se nabídnu a pomůžu, zjišťuju, že to co vyndavá z krabice jsou porno časopisy a jedno přeložené vydání mu trčí ze zadní kapsy.

Paul je majitel benzínky, je to chlap, kterej má celkem na váze, věk něco mezi čtyřicítkou a pdesátkou. Na hlavě má zbytek černých vlasů a na tváři věčné strniště. Až na tu věc s časopisem a jeho úchylkama ho mám rád, konec konců je to on, kdo mi dal na léto práci.

Jdu do takového malého kumbálku, který je za kasou a převlékám se do červeného trička, které má na zádech logo benzínky. Zhluboka se nadechnu dusného, horkého vzduchu a stoupám si za kasu. První pracovní den může začít.

Dopoledne přijde několik zákazníku, plno z nich si kupuje ledovou vodu, nedivím se jim. Venku se udělalo parádní vedro a já jsem rád, že můžu být schovanej pod střechou benzinky, kde sice už dávno předstala fungovat nějaká klimatizace nebo větráky, které jsou připevněné na stropech ale pořád tu je chládek.

Chvilku po poledni, když dojídám sendvič, který jsem si ukradl z jenodoho regálu přichází Paul z jeho karavanu, aneb jeho bytu, který stojí za benzinkou.

„Potřebuju si pro něco zajet, doufám, že to tu pohlídáš.“ Oznámí mi ale řekl bych, že mluví jen proto, aby nebylo ticho, když už jednou za čas přijde. Jde za kasu, vezme si několik bankovek a po chvilce slyším jeho rádoby motorku, jak se uhání směrem k městu.

Asi hodinu nikdo nepřichází a pak najednou ze k benzínce přiřítí červený sporťák a nešikovně zaparkuje před vchodem. S hrůzou ve tváři to nemehlo sleduju.

Z auta vystupuje vysoká holka a můj výraz se těméř ve vteřině mění. Sakra.

Má dlouhé tmavé vlasy někam do půli zad, její hubené tělo je obepnuté černým tílkem, má džínové kraťasy a kolem pasu uvázanou červeno-černou flanelovou košili. Na hlavě má černou kšiltovku s kšiltem do zádu a na obličeji, který má mimochodem dost ostře vyrýsovaný velké černé wayfarerky. Její image je dokonale doladěná bronzovým opálením, které nesežene jinde než v Austrálii.

Naprázdno polknu a zatřesu hlavou, kráska vstupuje dovnitř a jde rovnou k regálu s časopisama. Pozoruju jí, chvilku je zkoumá a potom šahá do místa, kde Paul ráno přidával nové kousky.

Cože? To jí její frajer posílá na nákupy nebo co?

Potom se přemisťuje k regálu s hygienickými prostředky. Tam si vybírá nějakou malou krabičku a pěnu na holení, když jde ke kase, rychle uhýbá pohledem, aby to nevypadalo, že na ni zírám.

Dívka pokádá věci na pult, začínám je markovat.

„Ahoj Cale.“ řekne najednou a já ten hlas poznávám, kouknu se na ní.

Sundává si sluneční brýle a věší si je za výstřih tílka, ohromeně se na ni dívám.

Monica.