Pro vyšší dobro [SasuNaru] ✓

1. To nemůže být pravda

Po šedém nebi se honily tmavé mraky, překrývající se navzájem a tvořící ještě větší šero slibující, že velmi brzy přijdou nepříjemné přeháňky. Před budovou Hokage se plnily davy lidí, netrpělivě čekající na to, co jim jejich vůdce vesnice chce sdělit.

,,Psst, Sasuke," přimotala se růžovovlasá dívka ke svému týmovému partnerovi, ,,neviděl si někde Naruta?" zajímala se.

Tmavovlásek zavrtěl odmítavě hlavou. Ne, opravdu to blonďatý pako nikde neviděl.

,,Jak si ten idiot jeden může dovolit přijít pozdě na tak důležité shromáždění?! I Kakashi-sensei tu je včas a to je sakra, co říct!" lamentovala vztekle a rozhlížela se všude kolem, zda někde neuvidí povědomou oranžovo černou kombinézu svítící na kilometr daleko.

,,Měl přece misi ne?" odvětil.

,,To jo, ale z ní se už musel určitě vrátit. Tsunade by přece jen tak nesvolávala schůzi bez něj." namítla zamračeně.

Sasuke jí musel dát za pravdu. De facto neexistovalo žádné velké veřejné shromáždění, na kterém by hyperaktivní shinobi chyběl. Něco tu smrdí. Zamračil se a vložil ruce do kapes. Rozhlídnul se kolem sebe. Setkal se s několika tázavými pohledy, které k němu němě vysílaly otázku, na kterou se ho ptala už Sakura. Nepatrně jim v odpověď pokrčil rameny. Zvedl hlavu, když ucítil, jak na jeho rameno cosi káplo.

,Začíná pršet... To nebude dobré znamení,' pomyslel si zachmuřeně a naposledy se kolem sebe rozhlédl, ale spěchajícího blonďatého ninju nikde neviděl.

Ne, že by věřil na nějaké pověry nebo špatná znamení, dával čistě na svůj instinkt, ale cosi mu říkalo, že ode dneška by na to začít věřit měl.

Blonďatá Hokage předstoupila před shromážděné obyvatelstvo Skryté Listové vesnice na balkon, který vedl z její kanceláře.

,,Tak kde ten idiot sakra vězí?! Z tohohle bude mít pěknej průšvih!" vztekala se stále Sakura.

,,Mám pro vás důležité oznámení a zároveň velmi smutnou zprávu!" začala Hokage zvýšeným hlasem a utišila tak poslední slova, která mezi sebou shromáždění obyvatelé prohazovali.

Všechny pohledy se upřely na ní. Získala si tak veškerou pozornost. To, co jim momentálně chtěla oznámit, bylo opravdu zdrcující a nepříjemné.

,,Uzumaki Naruto je mrtvý!"

Davem to nyní zašumělo tak silně, jako když nalejete peroxid do čerstvé krvavé rány. Ozývalo se nechápavé vzdychání a jedna otázka přehlašovala tu druhou. 

Sakura zůstala nehybně stát a s pootevřenou pusou a naprosto nechápavým výrazem.

,,Naruto je... Mrtvý? T-to... Není možný přece," vydechla nevěřícně a zavrtěla hlavou.

Sasuke cítil, jak jeho srdce vynechalo přinejmenším tři údery. Jeho plíce se nebezpečně bolestivě stáhly a on se přistihl, jak se snaží popadnout dech. Jeho mysl se obalila jednou jedinou informací a všechno ostatní vnímal zkresleně. Svět se mu začínal motat. Viděl, jak se všechno kolem něj zvláštně vlní, hlasy kolem slyšel jakoby z velké dálky. Jeho srdce jakoby se najednou vzpamatovalo z šoku a začalo bít mnohem rychleji a prudčeji. Ruce se mu třásly a oči se mu leskly.

- FLASHBACK –

- Před třemi dny –

,,Dávej na sebe pozor, jasný? Z mise rovnou domů, nikde žádný zdržovačky. Ne, že tě zase napadne, že si cestu zkrátíš pitomou zkratkou a ztratíš se jako posledně. Víckrát tě hledat nikde po všech čertech nebudu." domlouval mladý černovlasý muž tomu blonďatému.