Pro vyšší dobro [SasuNaru] ✓

9. Lhal jsi mi

Tak nyní už konečně zjistíte, proč Naruto předstíral vlastní smrt.

Blonďatý ninja se zastavil před vchodovými dveřmi.

,,No... Ehm, jsem doma... Dí-ky za doprovod," zamumlal tiše, otočen zády k černovláskovi.

,,Uvědomil jsem si, že mám u tebe nějaké věci, myslíš, že bys mi je mohl vrátit zpátky?... Nebo se mám pro ně zastavit jindy?" zeptal se ho černovlásek absolutně bez zájmu a výrazu.

Naruto nasucho polknul.

,,N-ne... Dám ti je klidně hned teď... Zbytečně by si sem vážil cestu," zamumlal smutně a vložil klíč do zámku.

Už rok ve svém bytě nebyl a jen doufal, že všechno zůstalo při starém. Opět se mýlil. Jen, co otevřel dveře, jeho zrak padnul na krabice narovnané v jeho obývacím pokoji.

,,Uh?" vydechl překvapeně.

,,To jsou tvoje věci. Dovolil jsem si je sem donést potom, co sis užíval s přáteli v Ichiraku... Tady ti vracím klíč, nebudu ho už potřebovat." odvětil Sasuke a položil jednoduchý malý klíček na dřevěnou poličkou přidělanou na zdi.

,,Uhm, dí-ky," 

Blonďákovi začínalo být do breku. Začal se skoro celý třást. 

,,Jsi v pohodě?" zajímal se Sasuke a hleděl svému bývalému expříteli do zad.

Naruto tiše vzlyknul a popotáhnul. Sevřenou pěstí si setřel neposlušnou slzu, která mu vytekla z oka.

,,J-jo... Nic mi není," řekl tichým chraplavým hlasem.

Pak se odebral ke skříni, kde vytáhnul jednu prázdnou krabici. Sasuke tu moc věcí neměl, většinu času stejně trávili u něj doma. Začal do ní skládat jeho oblečení, jeho knihy a svitky a taky kosmetiku a ručník z koupelny. Nakonec přidal malý klíč úplně navrch, než krabici složil a zavřel.

,,Doufám, že jsi s ním šťastný," zamumlal blonďák držíc v rukách krabici a stojíc naproti Sasukemu.

,,Není to takový jako s tebou. Jdeme na to dost pomalu, ale časem to snad přijde." 

Sasuke při svých slovech nehnul ani brvou, ale pečlivě pozoroval Narutovi reakce.

,,Nepotřebuju slyšet, jak na tom vy dva jste," odsekl nepříjemně Naruto, protože v něm začal narůstat vztek.

Tyhle věci vážně slyšet nepotřeboval. Cítil se pod psa, nemusel se cítit ještě hůř.

,,Vezmi si tu krabici a jdi," natáhl se s ní k němu.

,,Vyháníš mě snad?" ušklíbnul se Sasuke, který neměl momentálně chuť vůbec někam jít.

Chtěl odpovědi. A dostane je za každou cenu.

,,Ne, ale co bys po mě jako ještě víc chtěl?"

,,Co třeba omluvu?"

,,Omluvu?" vydechl překvapeně Naruto a položil krabici na zem.

,,Ano. Omluvu. Omluvu za to, že jsem skoro čtyři měsíce věřil, že jsi mrtvý a jako největší kokot z Konohy jsem ti chodil dávat kytky na hrob a promlouvat tam do prázdna. Omluvu za to, že jsi mě podrazil, jako snad ještě nikdy nikdo v životě. Omluvu za to, že jsi mi lhal. Omluvu za to, že jsi se se mnou ani nedokázal spojit a říct mi, že jsi v pořádku." jeho hlas se začínal pomalu stupňovat, až skoro křičel.

Naruto na něj překvapeně hleděl. Nečekal, že by na něj křičel. Teď už vážně ne.

,,Mrzí mě to, Sasuke... Moc mě to mrzí, ale jinak to prostě nešlo," řekl tichým a upřímným hlasem.