Pro vyšší dobro [SasuNaru] ✓

7. Nezbývá nic jiného, než se s tím smířit

,,Jsi v pořádku?" starala se cestou domů do Konohy Sakura svého týmového parťáka. 

,,Jsem, copak to nevidíš?" uchechtnul se sarkasticky Sasuke a pokusil se o falešný úsměv.

Potom, co vlastně Naruto rozhodnul o jejich vztahu, se Sasuke sebral, došel za Sakurou a Kakashim a oznámil jim, že se vrací domů. S nimi nebo bez nich. Nedbal na to, že na něj blonďák volá a prostě zmizel ve větvích stromů.

,,Sasuke... Pokud to bylo nařízení od Hokage, musíš to respektovat,"

,,Zastáváš se ho snad?!" vyhrknul jmenovaný naštvaně, ,,Nikdy jsme si nic netajili, Sakuro. Nikdy. Ani když to bylo sebevíc tajné nebo nebezpečné."

,,Takže mi tu chceš tvrdit, že ví o tom, že se stýkáš s Itachim?" pozvedla rýpavě obočí.

Sasuke se zachmuřil. Ta holka uhodila hřebíček akorát na hlavičku.

,,Tak vidíš," ušklíbla se.

,,To je ale něco úplně jiného," snažil se namítnout Sasuke marně.

,,A v čem jako?"

,,Já si nehrál na to, že jsem mrtvý," zamračil se.

Na chvíli se zahleděl před sebe, než se otočil na vedle jdoucího Kakashiho.

,,Hokage nic říct nemůžeme, že?"

Šedovlasý Jounin zavrtěl hlavou.

,,A oni něco řeknou?"

,,Ne. Slíbili mi, že se o naší malé návštěvě Tsunade-sama nedozví."

,,Proč to udělala?"

,,Neřekli mi. Řekli mi akorát to, co Naruto tobě. Je to prostě tajné."

º•º•º

Uběhlo několik dalších šílených týdnů, kdy se zbytek týmu sedm musel přede všemi přetvařovat a hrát si na to, jak truchlí po svém zemřelém parťákovi. 

Sakura se snažila vždycky stočit téma konverzace na něco úplně jiného, Kakashi před sebou pro jistotu neustále nosil otevřenou Jiraiyovu knížku, aniž by se na ní soustředil a Sasukemu z toho začínalo už pomalu hrabat. Několikrát se přistihl při tom, že by nejraději vykřičel do světa, že je Naruto naživu a všechno to divadlo byla jenom lež. Ve vzteku dokonce sbalil všechny Narutovy věci a naházel je do krabic, které schoval na půdě. Byl na něj naštvaný. Oklamal ho a ještě si dovolil de facto ukončit jejich vztah. 

Sasuke se teď prostě musel smířit s tím, že je Naruto jakože mrtvý a nikdy víc se už nevrátí... Což nebylo úplně dvakrát lehké. Do doby, než potkal Sachika. Byl to obyčejný mladík z jejich vesnice. Potkal ho na trhu, kde do něj omylem vrazil a vyrazil mu tak jeho nákup z ruky. Se spoustou omluv mu ho pomohl sesbírat a pak se dali tak nějak do řeči. A začali se scházet.

Sachikovi bylo patnáct a pomáhal své rodině v malém krámku s oblečením. Byl skoro stejně vysoký jako Sasuke. Měl hnědé rozčepýřené vlasy, které byly podél obličeje trochu delší a rovné. Velké modré oči, které však nebyly takové, jako měl jeden velmi známý ninja, jehož jméno se Sasuke snažil zapomenout. Malý špičatý nos a plné rty, které se formulovaly do krásného úsměvu. Příjemný a hluboký hlas, jehož zvuk byl Sasuke schopný poslouchat pořád, aniž by se začal nudit.

º•º•º

,,Ty jsi se zamiloval viď?" rýpla si do něj jednoho dne Sakura.

Sasuke se na ní zvláštně podíval a pokrčil rameny.